Nezbytnou podmínkou plnohodnotného fungování IDS je, jak už jsme řekli, jednotný neomezeně přestupní tarif. Tarif by měl být jednoduchý pro použití cestujícími a také co nejjednodušší pro řidiče, aby byla eliminována potenciální chybovost při vydávání jízdenek. Tarifních řešení existuje několik a každé má svoje výhody a nevýhody.
Nejjednodušší a relativně nejspravedlivější je kilometrický tarif, v němž je cena určována přesně podle ujeté vzdálenosti. Nespravedlivý je jen v případě, že spoj někam zajíždí nebo jede delší cestou, protože potom si cestující musí připlatit za delší jízdu, která však pro něj nemá žádný přínos, ale naopak je pro něj negativní.
Kilometrický tarif je však pro IDS zcela nepoužitelný jako plně přestupní tarif. Takto je využitelný pouze na relativně řídké síti, např. na železnici, kde celá léta úspěšně funguje. Na hustší síti, zahrnující veškerou VHD v oblasti, by však bylo téměř nereálné, aby každá zastávka byla samostatným tarifním bodem, a vedlo by to k ohromné administrativní i technické náročnosti, ale i složitosti pro cestující a řidiče. Je proto nutné vytvořit jiný systém, který bude maximálně spravedlivý, jednoduchý pro použití a umožní plnou přestupnost tarifu v rámci celé sítě. Musí dojít ke spojení jednotlivých zastávek do pásem nebo zón, jež výrazně sníží počet tarifních entit v systému. Pokud jsou zóny relativně malé, je přitom možné, aby byl systém relativně spravedlivý.
V případě tarifních systémů založených na počítání pásem nebo zón je vhodné, aby nejlevnější jízdenka byla vždy platná pro 2 pásma nebo zóny a oproti dražší jízdence byla odlišena např. časovou platností, aby byly eliminovány nepřiměřeně vysoké ceny pro cestu mezi blízkými zastávkami přes hranici dvou zón. Jakýkoliv časový faktor v tarifu však znamená určitou nespravedlnost, protože cenově zvýhodňuje rychlejší trasu oproti pomalejší. U dražších jízdenek by doba platnosti měla být taková, aby v drtivé většině případů neměla vliv na cenu běžné jednotlivé jízdy.
Problematika cenových skoků na hranicích zón byla u nás specificky vyřešena v IDS Jihomoravského kraje (IDS JMK), kde nejlevnější jízdenka se zónovou platností je až pro 3 zóny a kratší jízdy jsou řešeny nepřestupními úsekovými jízdenkami pro 1 – 2 úseky vyznačené v jízdních řádech. Toto řešení je však poměrně komplikované a tarif značně znepřehledňuje.
Běžně používané tarify IDS jsou následující:
– pásmový
– zónový
– zónově-kilometrický
Pásmový tarif:
Pásmový tarif je založený na vytvoření přibližně okružních pásem (v podobě na sebe navazujících mezikruží) kolem jádrového města. Cena jízdenky se přitom určí z počtu projetých pásem. Výhodou tohoto systému je jeho relativní jednoduchost, protože číslo pásma postupně roste s jeho vzdáleností od jádrového města.
Pásmový tarif je však použitelný pouze v okolí silného centra a jeho vhodnost klesá s rostoucí vzdáleností od tohoto jádra. Jeho největší nevýhodou je totiž obtížné nastavení vhodných cen v tangenciálních relacích, jejichž význam se vzdáleností od jádrového města výrazně roste a zároveň narůstá i rozloha pásem. Tento nedostatek je do jisté míry možné řešit úpravou hranic pásem tak, aby tangenciální linka projela více pásmy, částečným řešením pro jednotlivé jízdenky pak je časový faktor, který, jak jsme již řekli, má však i nežádoucí dopady, jelikož doba jízdy mnohdy neodpovídá reálně překonané vzdálenosti.
Pro předplatní jízdenky je navíc časový aspekt nepoužitelný, a tak s rostoucí vzdáleností od jádrového města přibývá případů, kdy je možné dojíždět na poměrně velkou vzdálenost za cenu jednoho či dvou pásem.
Použití pásmového tarifu v území bez silného regionálního centra nebo velmi daleko od něj je problematické a jeho využití na rozsáhlém území např. celého státu nepovažuji za vhodné.
Zónový tarif:
Zónový tarif je založený na vytvoření zón, z nichž každá zahrnuje většinou jedno město, vesnici nebo několik vesnic. Cena se potom určí z počtu projetých zón. Pro nastavení vhodných cen je nutné správně stanovit velikost a hranice zón, protože jejich počet přímo určuje cenu jízdy.
Na rozdíl od pásmového tarifu je tento tarif vhodný i do oblastí bez silného centra a kromě nejkratších cest (viz výše) není nutné využití časového faktoru.
Zásadní nevýhodou zónového tarifu je však velká obtížnost zakoupení správné přestupní jízdenky, které téměř není možné bez mapy s vyznačením linek (jízdní řád nestačí v případě, že linka nějakou zónou pouze projíždí, příp. je počítání zón v JŘ často komplikované). Kvůli tomu je zde i velká pravděpodobnost případné chyby.
Zónově-kilometrický tarif:
Tarif zónově-kilometrický (též známý jako zónově-relační) je, obdobně jako tarif zónový, založen na vytvoření zón. Cenu jízdy však neurčuje počet projetých zón, nýbrž jejich teoretická vzdálenost v km, stanovená např. z nejkratší možné cesty VHD mezi zónami nebo z jejich vzdušné vzdálenosti.
K zakoupení správné jízdenky tak není vůbec nutné vědět, kudy pojedeme (přes kolik zón), ale stačí znát označení cílové zóny. Cena jízdy mezi dvojicí zón je všemi cestami jednotná. Jízdné pro kratší vzdálenost a do významnějších cílů je možné zjistit z mapek, jež by měly být umístěny na každé zastávce, při ostatních cestách je možné použít např. tarifní kalkulátor, celokrajskou mapu nebo tarifní tabulku.
Časový aspekt je zde potřeba pouze k zabránění opakované jízdě, takže časová platnost může být poměrně dlouhá. Díky tomu, že počet projetých zón neovlivňuje cenu jízdy, je možné, aby byly zóny poměrně malé (čímž se ceny stávají spravedlivějšími) a případné rozdělení nebo sloučení zón nemá žádný dopad na ceny jízd skrze tyto zóny.
Nejkomplikovanější je zónově-kilometrický tarif pro projektanta, jenž musí stanovit tarifní vzdálenost každé dvojice zón. V rozsáhlejším systému by bylo vhodné tuto činnost automatizovat. Z tarifní vzdálenosti se již automaticky určí cena pomocí tabulky cen za kilometrický úsek. Tabulka cen mezi jednotlivými dvojicemi zón je poté nahrána do systému a z ní vycházejí tarifní mapky, kalkulátory a odbavovací zařízení.
Tím, že cena vychází z reálné vzdálenosti zón, je zajištěna poměrně velká spravedlivost tarifu. Jelikož cestující ani řidič se nemusí zabývat způsobem určení ceny, je tento systém pro oba relativně jednoduchý a obnáší poměrně malou pravděpodobnost chyb.
Zveřejněno: 1. 11. 2017
Autor: Ondřej Kališ
