V roce 2019 zveřejnila příspěvková organizace ROPID, pověřená řízením dopravního systému Prahy a Středočeského kraje (PID), plán na modernizaci vizuálního stylu PID – projekt byl představen pod názvem #RebrandPID. Významným hybatelem celé této akce se stal náměstek pro dopravu Adam Scheinherr z politického hnutí Praha sobě. V červnu 2019 byla organizací CZECHDESIGN avizována uzavřená soutěž pro 5 zájemců, kteří měli navrhnout kompletní designové provedení loga a dalších vizuálních prvků PID, dále nové řešení vzhledu autobusů, vlaků a tramvají a konečně také uniformy pro personál organizátorů PID. Vítěz měl být vyhlášen v listopadu téhož roku, aby se v červenci 2020 mohl nový vizuální styl začít naplno aplikovat.
Vyhlášení vítěze proběhlo s drobným devítiměsíčním zpožděním: 3. srpna 2020 byla na webu PID a v médiích zveřejněna informace, že vítězem se stalo grafické studio superlative.works se svým návrhem založeným na červeno-stříbrně pruhovaných vozidlech. O 5 týdnů později na webu PID vyšel přehled čtyř dalších, nevítězných návrhů od ostatních autorů. Stejně jako jiná podobná novinka i tato soutěž vyvolala bouřlivou diskuzi napříč veřejností i mezi dopravně zainteresovanými lidmi.
A co je špatně?
V souvislosti s touto designovou soutěží se nabízí řada otázek. Jako jeden z prvních se k soutěži vyjádřil doc. Ing. arch. Patrik Kotas, jehož působivé, ač mnohdy odvážné a kontroverzní návrhy již přes 20 let tvoří významnou část tváře hlavního města. „Jde mi hlavně o princip. Zásadně změní mé dílo novými barvami, ale ani se nikdo na mě kvůli tomu neobrátil,“ uvedl Kotas. Je zarážející, že tento člověk byl diskuzí o změně vzhledu vozidel zcela minut. Přitom právě z jeho rukou pochází designové provedení všech souprav metra linky C a 40 % vozového parku pražských tramvají. Součástí vizuálu těchto vozidel je odjakživa i barevné provedení, tedy nátěr, a to má být nyní zcela změněno. Ale budiž, nové schéma se má týkat především nových vozidel, takže návrháři budoucích vozů budou muset počítat s tím, že na jejich výtvory budou umístěny svislé červené pruhy…
Vůbec zvláštní je článek na webu pořadatele soutěže CZECHDESIGN.cz, v němž ještě v srpnu 2020 vyšel velice tendenčně vyznívající souhrn „mýtů a faktů“ o soutěži. Ten například zcela popírá dosavadní a již hojně rozšířené barevné řešení autobusů PID, mlží o blíže nespecifikované tradici (tou je zřejmě myšleno použití červené barvy, jež má být stejná jako u ikonické tramvaje Tatra T3) a přesvědčuje čtenáře o originalitě tohoto řešení. Jako argument ze strany zastánců soutěže proti stávajícímu řešení dále zaznívá, že nyní je potřeba na natírání vozidel minimálně 12 různých barev, a v neposlední řadě také lživá informace o tom, jak současný standard laku nutí dopravce natírat střechy vozidel tmavě modrou barvou, což má způsobovat přehřívání klimatizace ve vozidlech. To ovšem není pravda, střecha (resp. její zdola neviditelné části) smí být natírána bílou barvou (viz Manuál jednotného vzhledu vozidel PID, 1/2019, strana 15).
Jenže v PID už jednotný vzhled máme
Naprosto ignorovanou skutečností ze strany organizátorů soutěže je fakt, že již od roku 2010 se na všechny nové příměstské a regionální autobusy v PID jednotné barevné schéma aplikuje. Ještě v lednu 2019 byl dokonce tento vizuální styl známý jako „trikolora“ v rámci zpřísnění standardů pro vozidla PID podrobně zformalizován a v současnosti jej na sobě vozí přes 8 stovek vozidel. Opravdu je potřeba jej zcela zahodit a zavést nové schéma s nulovou návazností na dosavadní styl? Netvrdíme, že současnému řešení by neprospěla jistá (a to i zásadní) úprava, a to platí i pro logo a další prvky typické pro PID, ale rozhodně by bylo vhodné na stávající styl alespoň navázat.
Dosavadní schéma se dá vykládat různými způsoby. Z jednoho pohledu jde o klasický městský nátěr doplněný o modrou barvu nahoře, pro řadu lidí je to jen trojice pruhů vytvořená v primitivním grafickém editoru. Tak či tak se jedná o zavedené schéma, které je unikátní nejen v ČR, ale i celkově ve světě. A na rozdíl od nového vítězného výtvoru superlative.works v něm lze vidět alespoň symbolické zdůraznění Středočeského kraje, vždyť logo právě tohoto kraje tvoří přesně zmíněné tři barvy. A ty s naopak pragocentrickým označením Pražská integrovaná doprava tvoří nakonec vcelku vyváženou dvojici.
Originalita řešení?
Pochopitelně velice subjektivní záležitostí je otázka, zda nově navrhované schéma vypadá dobře či ne. Nebudeme se zde zabývat tím, zda se jedná o slávistické, brněnské či jinak nevhodné barvy. Faktem však je, že ačkoliv na webu soutěže se píše o originalitě řešení, nápadně podobné barevné schéma používají např. ruské železnice či dříve rakouské. Kritici rovněž poukazují na nevhodnost použití svislých pruhů na horizontálně jedoucím vozidle: „Podélné pruhy působí na člověka plynule, ale tohle střídání svislých pruhů je velmi nepříjemné pro zrak. U nemocných může vyvolávat epileptický záchvat. A proto nelze doporučit,“ uvádí Vlastimil Kocourek v diskuzi na webu Zdopravy.cz.
A co teď?
Nový návrh byl odsouhlasen představiteli hlavního města. To ještě neznamená, že se z něj stala oficiální příručka pro nákup nových vozidel – naopak, vedení Středočeského kraje (jehož území je dopravně obsluhováno právě Pražskou integrovanou dopravou) dosud nic neschválilo. Zkušební provedení vozů SOR NB 12 v září 2020 a Škoda 14T v letošním květnu je tedy čistě jen iniciativou Dopravního podniku hl. m. Prahy.
Opravdu jednotné barvy vůbec potřebujeme?
Vedení Prahy je z pochopitelných důvodů na svůj krok vstříc kvalitnější dopravě hrdé. Je ale také potřeba si uvědomit, že zrovna barevné provedení vozidel dopravu nespasí. Mezi důvody, proč nové barvy pomůžou cestujícím, se uvádí také to, že podle barev vozidla cestující jasně pozná, zda mu v dotyčném vozidle platí jízdné PID, tedy Lítačka. Zde ale vyrůstá jeden drobný háček: řada dopravců PID zajišťuje a nadále bude zajišťovat provoz i na linkách, kde tarif PID neplatí – mezi ně patří například Arriva Střední Čechy (návaznost na Plzeňský i Liberecký kraj), na integraci dosud čekající Arriva Východní Čechy s mnoha linkami provázanými s Pardubickým krajem, COMETT PLUS s linkami převážně v Jihočeském kraji nebo ICOM Transport s linkami na Vysočinu. Samostatnou a možná i mnohem významnější kapitolu tvoří železniční dopravci, pro které má nový nátěr platit také. Cestující v osobních vlacích mezi Lovosicemi a Ústím n. L. (jedná se o spoje linky PID S4, které pokračují do Ústí v systému DÚK) budou přeci podle barev pražského CityElefantu jasně vědět, že můžou vytáhnout z kapsy svou Lítačku… Nebo ne? Ještě extrémnějším případem je požadavek na jednotné zbarvení i u rychlíkových souprav. Pražské barvy se tak podívají třeba i do Luhačovic, kam integrované rychlíkové vlaky v rámci svých služeb pokračují mimo PID. A co se stane, až si některý ze sousedních krajů začne vynucovat používání svého vlastního nátěru? Budou všechny vlaky ukončeny v náhodných vesnicích na hranicích krajů a cestující si přestoupí? Hranice mezi kraji nejsou tvořeny ploty, mezikrajská doprava existuje, byť je na mnoha místech v ubohém stavu. Rozhodně tedy není na místě například formou vyžadování nátěru na mezikrajských spojích tyto hranice ještě více zvýrazňovat.
Současnému tříbarevnému schématu lze vytknout, že se vztahuje jen na autobusy, a to dokonce pouze ty příměstské a regionální. Neřeší vzhled tramvají, městských autobusů a už vůbec ne metra či vlaků. Ale není to nakonec dobře? Většina moderních vozidel přichází na trh i se svým barevným řešením nátěru. Je pak velmi obtížné na ně (už jen kvůli rozmístění kol, dveří či pro samotnou strukturu vozidla jako kloub atd.) napasovat nějaké zcela odlišné barvy, které zvlášť v tomto případě mají tvořit svislé pruhy.
Co tím vším chceme říci? Ano, PID má řadu problémů. Předně je zapotřebí dokončit integraci Středočeského kraje a kvalitně vyřešit vazby na ostatní kraje. Rovněž by PID prospěla plánovaná celková revize tarifního systému spojená s jeho zpřehledněním pro cestující. Marketing zde samozřejmě svou roli hrát musí, vždyť řada cestujících vůbec netuší, že na jízdenku z metra můžou pokračovat kus příměstským autobusem anebo že si při cestách mezi Prahou a okolím nemusejí koupovat jízdenku od průvodčího podle tarifu ČD. Pro cestujícího je podstatné, aby spoje jezdily, kdy mají, aby jich byl dostatek a aby měl snadný přístup ke koupi jízdenky a k informacím o spojení. To však nezjistí na základě pohledu na vozidlo, ale mnohem dříve, při plánování své potenciální cesty. Domníváme se, že když už má proběhnout soutěž na nové grafické řešení vozidel, měla by zohledňovat mnohem více faktorů než jen snahu magistrátu zanechat po sobě za každou cenu hmatatelnou stopu.
Prosíme tímto vedení Středočeského kraje, na němž právě teď leží otázka schválení či neschválení, aby velmi pečlivě zvážilo, zda takto realizované násilné sjednocování barev vozidel stojí za podporu. Jakkoliv je vítězný návrh graficky kvalitní, způsob provedení celé soutěže v nás vzbuzuje velkou nedůvěru a jsme přesvědčeni, že se v případě schválení bude jednat o naprosto zbytečnou komplikaci obecně pro dopravu a jen minimální benefit pro cestující.
- Názor členů Metrobusu, Sdružení dopraváků a redakce webu tram-bus.cz byl již dříve prezentován také ve videu na YouTube:
- Na webu pid-neprebarvovat.cz je možné se dočíst dalších názorů a poznatků k tématu a také je zde možnost podepsat petici proti změně vizuálního stylu PID, kterou podepsalo přes 1400 lidí.
Doopravdy tento návrh se mi nelíbí to raději šedobílou celou tramvaj a červenou celou tramvaj a mít takto dva typy. Nebo červenou přičemž žlutý předek, zadek a pouze dveře. Za mě červená a žlutá to jsou barvy Prahy. Nebo ještě se šlo inspirovat v Košicích na Slovensku.
Další peklo v nové „identitě“ PID představují loga, nápisy a především piktogramy, řešené jako další nové autorské dílo. A to nejen proto, že autor se tímto zabýval až po několika urgencích (model 3694 byl tak místo pár dní kvůli závadě na převodovce odstaven víc jak dva měsíce kvůli aplikaci nového laku, který nepotřeboval; že v tomto bodě takřka všichni na veledíle zainteresovaní lžou, je možné snadno dohledat a dokázat), lze předpokládat, že si to nechá taky dobře od uživatelů zaplatit. Jen nový font, použitý na evidenční číslo a názvy dopravce a systému, představuje náklad přibližně 3.000 €.
Ing. arch. Patrik Kotas je architektem a designérem velmi špatným. Na tom se odborná a architektonická a designérská veřejnost shodne jako na ničem jiném. Jeho design 15T připravil Škodu o zakázku na tramvaje pro Rostock. Byl to právě Kotas, kdo navrhnul dřevěné sedačky do 15T, které byly tak špatné, že z nich při brzdění člověk sklouzne, pokud se nezapře nebo nedrží. To je z hlediska průmyslového designu naprosté selhání nejen Kotase, ale i Škody, protože základním požadavkem je funkčnost a použitelnost výrobku. Škoda se velmi rychle poučila a protekčního samozvance nahradila renomovaným designérským studiem a její produkty to posunulo velmi významně.
Všechny Kotasem navržené stavby byly extrémně drahé při výstavbě, jsou brutálně náročné na údržbu a naprosto nedostatečně odolné proti vandalismu. V současnosti se stále více projevuje i strašlivá energetická náročnost jeho výtvorů.
Naštěstí se naše země pomalu vzpamatovává z nadvlády barbarských hord z východu a vrací se zpět do civilizace a na stavby placené z veřejných prostředků se vypisují otevřené architektonické soutěže namísto přidělování zakázek sponzorům partají a politiků. Do žádné ze soutěží se pan ing. arch. Kotas jaksi vůbec nehlásí. Mimochodem, já už se intenzivně přípravuju, abych mohl zahájit kampaň proti zohyzdění jednoho z nejkrásnějších měst planety nejnovější řadou autobusů SOR, pokud by tato firma vyhrála soutěž na autobusy vypsanou DPP.