Maroko, plným názvem Marocké království je monarchie na severozápadě Afriky. Hlavním jazykem je arabština, ale domluvíte se tu především francouzsky a na severu španělsky, neboť země byla do roku 1956 kolonií Francie a Španělska. Angličtinou se tu dorozumíte ve všech turistických lokalitách. Hlavním náboženstvím je tu islám a měnou je marocký dinár (1 dinár = 2,31 Kč).

Do Maroka se dostanete bez víz. Zpáteční letenku z Prahy sežene od 3 000 Kč.

Maroko sousedí se dvěma enklávama Španělska – Ceuta a Mellila. Defakto tak sousedí s Evropskou Unií. Na jihu země sousedí se Západní Saharou, sporným územím, které z 80 % Maroko ovládá. Zbylých 20 % ovládá osvobozenecké hnutí Polisario. Obě části území Západní Sahary jsou pak odděleny ochraným valem. Konflikt probíhá už od roku 1976, tedy 48 let. Maroko dále sousedí na východě s Alžírskem, se kterým má přerušené diplomatické vztahy a pozemní cestou není možné se dostat z jedné země do druhé. Alžírsko podporuje právě osvobozenecké hnutí Polisario.

Veřejná doprava je na africké poměry dostupná díky velkému množství soukromých dopravců. V Maroku jezdí od roku 2018 dokonce i rychlovlaky s rychlostí až 320 km/h.

Památky

Maroko je zajímavá země z hlediska různého podnebí. Zatímco na jihu se můžete projíždět skůtrem po písečných dunách nebo na velbloudech při teplotách vyšších jak 40 stupnů Celsia, ve středním Maroku naleznete nejvyšší zdejší horu Djebal Doubkal se 4 167 m, kde se udržuje i sníh. A dokonce se tu nachází známý skiareál Oukaïmeden, který se nachází v pohoří Velký Atlas poblíž Marakéše. Ve středním Atlase nalezneme i zelené lesy a údolí.

Maroko je jednou z nejnavštěvovanějších zemí Afriky pro evropské turisty, i proto jsou místní na turisty zvyklí a snaží se toho maximálně využít. Na nejnavštěvovanější místa platíte poměrně vysoké vstupné kolem 70 dinárů, cca 165 Kč.

Nejvíce navštěvovaným místem je bezesporu Marakéš, čtvrté největší město Maroka, které žije hojně nočním životem. Je to město jako každé jiné, kde naleznete trhy, starou část města (medinu) a několik památek. Mezi nejnavštěvovanější patří největší zdejší mešita Kotoubia uprostřed města, vedle ní největší tržiště Jemaa el-Fnaa se spoustou pouličních atrakcií během večera, velkolepý Bahia palác (placený vstup), hroby Saadiánů (Saadian Tombs, placený vstup) nebo El Badi palác (placený vstup), což je zničený palác v Marakéši, ze kterého se poměrně dost dochovalo.

Mezi další navštěvovaná místa patří největší město Casablanca s největší mešitou v Maroku – Hassana II. postavená v roce 1993, která má největší minaret na světě, který je 200 metrů vysoký.

Zajímavé je také hlavní město Rabat s opět zdejší medinou a pevností Kasbah. Mezi další přímorská města k navštívení patří i Agadir, kde se svezete k pevnosti lanovkou. Samotné město moc zajímavé není. Hojně navštěvovaná turisty je také Essaouira, malé město opět při pobřeží se zdejší starou medinou a množstvím obchodů.

Zajímavý je také Chefchaouen, což je modré město. Defakto vše ve městě je buď modré nebo bílé. Nachází se na severovýchodě uprostřed hor.

Jedno z nejhezčích měst je také druhé největší město Fés se zdejší medinou, nádherným parkem a obrovským množstvým obchodníků. Kdo má rád historii, může se podívat do Ait Ben Haddou, kde nalezneme největší dochovalé opevnění v Maroku, tzv. ksar.

Co vědět o Maroku?

• měna dinár
• pouště, zelené lesy i zasněžené hory
• SIM kartu si můžete pořídit za cca 500 Kč i s daty na letišti nebo pak v centru měst
• Nacházíte se v Africe, je třeba dbát o své věci. Dost častá je tu praktika, kdy vám motorkář vezme mobil či jiné věci, proto je třeba mít vše při sobě nebo na provázku. Na motorkách jezdí velké množství mladých teenagerů.
• Maročané jsou rodilí obchodníci – prodají vám i nemožné a je nutné smlouvat o ceně
• všude kočky kam se podíváte v centrech měst
• Ubytování seženete v Maroku zhruba od 400 Kč, zejména v centru v medinách jsou ceny nejlevnější (v riádech, které jsou vyzdobené dle místních zvyků)
• Klasický oběd (například kuře s rýží) si pořídíte v Maroku kolem 150 Kč
• Teplé moře, zejména na severním pobřeží
• Ve velkém se v Maroku prodávají šátky, koberce, koření, ovoce všeho druhu, mátový čaj, kuře s rýží
• Jednoduché cestování, velmi rozvinutá železnice a také soukromí autobusoví dopravci za poměrně příznivé ceny

Taxi

Taxi je v Maroku hojně využívané, ale je nutné vědět, kolik reálně stojí. Taxikáři po vás mohou kolikrát chtít i 10x větší cenu, než by dostal místní. Po městě vás cena vyjde v přepočtu na 20-50 Kč v roce 2024 podle vzdálenosti a zda jedete sami nebo s dalšími lidmi.

Zároveň taxi se dělí na Petit taxi, což jsou menší taxi různých barev podle města a jezdí ve městě. Grand taxi jsou větší na delší vzdálenosti, často neoznačené, společné pro další lidi stejným směrem, se kterými jedete. Většinou se jedná o staré Mercedesy.

Po městě se můžete dopravit občas i rikšami.

Železnice

Po Alžíru a okolí jezdí příměstské vlaky, které jsou v provozu cca od 5.30 do 19.30 a jezdí cca za 1-2 hodiny.

Nasazovány jsou na ně moderní elektrické jednotky Stadler Flirt, které jezdí ve trojicích, i tak jsou vlaky plné až ke dveřím. Celkem jich tu je 64, byť část je neprovozních, které byly dodavány od roku 2008. Co se ale upřít vlaku nedá, je jeho rychlost, díky které je hojně využíván. Příměstské tratě byly elektrifikovány v letech 2000-2010. Příměstská trať na Zeraldu byla vybudována v roce 2016, trať z Thenie do Tizi Ouzou v roce 2016 a dál do Oued Aissi v roce 2017.

Co je problémem alžírské železnice, jsou neustálé zpoždění, které vlaky mají po celý den, a to i ráno. Vlak tak může přijet na čas, ale větší pravděpodobnost je, že bude mít 15-30 minut zpoždění, ve večerních hodinách i 30-60 minut.

Existují tyto příměstské linky:

• Algiers – Boumerdes – Thenia: 15x denně
• Algiers – Boumerdes – Oued Aissi: 2x denně
• Thénia – Tizi Ouzou – Oued Aissi: 10x denně
• Algiers – Ain Naaidja – Blida – Ell Afrroun: 12x denně
• Algiers – Ain Naaidja – Zeralda: 9x denně
• Thénia – Ain Naaidja – Zeralda: 3x denně
• Thenia – Ain Naaidja – Ell Affroun: 2x denně
• Algiers – Letiště: 7x denně

Hlavní směry lze rozdělit z Alžíru na východ do Boumerdes, Thenii, Tizi Ouzou a Oued Aissi, z Alžíru na západ do Blidy a Ell Affroun a na severozápad z Alžíru do Zeraldy, doba jízdy cca 1 h. Některé vlaky od východu jedou zrychleně (3x denně), neboť jedou až od Oued Aissi nebo Bouiry (zde jezdí regionální dieselový vlak). Vlakem se také dostanete na letiště za cca 20 min. Vlaky označené v jízdním řadu B mohou, ale nemusí jet. Na nádražích můžete najít staré jízdní řády, je třeba se podívat vždy na web. V centru stále probíhá rekonstrukce tratí, tak doufejme, že brzy vlaky budou jezdit včas a že všechny vlaky dojedou do centra. Zatím většina vlaků od západu od Ell Affroun končí na H.Dey poblíž autobusového nádraží. Jízdenku si koupíte přímo na kase. Odlišný jízdní řád mají vlaky v pátek, který je pro alžírany víkendem (v sobotu již jezdí vlaky normálně, byt se jedná o volný den). Vlaky provozuje v Alžírsku SNTF.

Dálková/regionální doprava na železnici v Alžírsku sice má kolikrát moderní vlaky a je levná, mnohem větším problémem jsou ale zpoždění vlaků, které dosahují i 3h. Dalším nedostatkem je, že jízdní řády regionálních vlaků na webu neodpovídají tomu, jak vlaky doopravdy jezdí (buď nejedou vůbec nebo v odlišný čas). Maximalně pak vlaky jedou kolem 160 km/h. Opět ji provozuje SNTF. V současnosti probíhá elektrifikace tratí a stavba mnoha nových.

Např. vlak Coradia z Oranu do Alžíru, který vyjede včas, přijede do Alžíru nejméně s 1,5h zpoždění. Jízdní doba tak místo 4,5h trvá 6h. A je to pravidlem. A netýká se to jen tohoto vlaku. Např. vlak z Oranu, který jede přes Sidi Bel Abbes do Tlemcenu/Saidy a cesta trvá do Sidi Bel Abbes 1h a 4 minuty dle jízdního řadu, trvala nakonec 1h a 24 minut.

Na regionálních a dálkových vlacích potkáte 3 typy vozidel:

• 1) Alstom Coradia – od roku 2018, 17 vozidel, vysokorychlostní nebo hlavní meziměstské vlaky, které nabízejí efektivní a všestranné možnosti dopravy.
• 2) CAF TDMD S/599 – od roku 2007, 17 vozidel, „Autorail“, regionální nebo příměstské vlaky určené pro obsluhu tras na krátké vzdálenosti v rámci konkrétních regionů.
• 3) Klasické velkoprostorové vagóny s lokomotivou

Dálková autobusová doprava

Pro cesty mezi městy a provinciemi Alžírska můžete využít jak vlaky, tak i autobusy. Spojení si pak můžete vyhledat přes web Sogral. V provozu jsou tu různé zájezdové autobusy, převážně čínské Higery, egyptské MCV (Mercedes) a korejské Hyundai.

Městská hromadná doprava

Úroveň městské hromadné dopravy se liší město od města. Každé větší město ale městskou dopravu má – v provozu je většinou od 7 do 22 hodin. Ranní špička začíná kolem 8. hodiny, odpolední špička končí po 19. hodině. Většina autobusů je označena číslem, někdy i cílovou destinací. Do autobusů se standardně nastupuje předem a platí se u řidiče a vystupuje zadem. Průvodčí v MHD již neexistují. Místní ještě kolikrát nejsou zvyklí na tlačítko stop, v některých autobusech ani nejsou a informace o výstupu se tak dává zabušením rukou na sklo dveří nebo okna. Městskou dopravu provozují soukromí dopravci se smlouvou na několik let. Bohužel na zastávkách nenalezneme jízdní řády, trasy linek ani není dostupná poloha vozidel. Pro orientaci v síti MHD může posloužit v některých městech například aplikace Moovit.

Zajímavou stránkou kterou určitě můžete navštívit je Facebook Bus Morroco.

Přestože většina autobusů je vybavena klimatizací, nefunguje. A to i u nových autobusů 2-3 roky starých. S funkční klimatizací jsme se setkali pouze v největším městě Casablance a hlavním městě Rabatu. Bohužel kolikrát jdou cestující nefunkční klimatizaci naproti, neboť otevírají okénka.

Autobusy jsou často narvané, výjimkou je maximálně Casablanca, kde došlo před 2 lety k velké revoluci v městské dopravě a navýšení kapacity vozidel. Kloubové autobusy potkáte v Maroku pouze v Casablance (Mercedesy), Rabatu (Mercedesy), Marakéši (Scanie) a Kenitře (MANy).

Trolejbusy jezdí v Maroku pouze v Marrakéši, více se dozvídete dále. Jedná se o jediný trolejbusový provoz v Africe, zprovozněný v roce 2018. Jedná se o první BRT systém v Maroku, bohužel zbytečný nebo lépe řečeno nefunkční.

S tramvajemi se setkáte v Maroku pouze v Casablance od roku 2012 a Rabatu (Sale) od roku 2011 a jízdenku je nutné si koupit na rozdíl od autobusů předem v automatu nebo na zastávce tramvaje u prodejce v budce. V Casablance se na zastávku tramvaje dostanete pouze přes turniket, stejně tak v případě autobusů na bázi BRT, které začaly jezdit v Casablance na dvou tratích od března 2024.

Metro v Maroku nejezdí, bylo ovšem několikrát plánováno v Casablance, vždy z toho ale sešlo.

Integrovaný dopravní systém nebo přestupní jízdenky v Maroku neexistují, zárodek IDS ovšem funguje v Rabatu, blíže ovšem v sekci o daném městě.

Trasy linek/jízdní řády si můžete vyhledat přes aplikaci Moovit u následujících měst:

• Casabalanca
• Marakéš
• Nador
• Tétouan
• Khouribga
• Esasouira

V městské dopravě se stále objevuje nešvar z dob minulých, kdy byly autobusy častokrát narvanější než dnes. Zejména mládež se vozí ze srandy/adrenalinu na zádi autobusu nebo i kvůli nedostatečné kapacitě ve vozidle. Setkat se s tím stále můžete zejména ve večerních hodinách zejména v Meknes (za mé návštěvy za den 3x), ale také ve Fésu, Tangeru, Larache, Agadiru nebo možná i v jiných městech. Ve Fésu jsem byl i svědkem toho, kdy narvaný školní linkový autobus odjel s otevřenými dveřmi. Zejména kvůli těmto skutečnostem vypadají a možná i technicky jsou některé autobusy po 5-10 letech provozu na odpis.

V posledních letech se zejména ve větších městech klade důraz na nízkopodlažnost vozidel, nakupování nových vozidel (zejména vyrobených částečně v Maroku – Scanie a MANy) a ne ojetin. Nejčastějšími nakupovanými značkami jsou Scanie, Mercedesy a MANy. Vozidla na MHD nejsou starší více jak 15 let (výjimkou je Marakéš, Guercif a Larache s vozidly i z 90. let).

Pojďme se nyní podívat na městskou dopravu v jednotlivých městech Maroka.

Alžír

Prvním navštíveným městem je hl. m. Alžír, který má kolem 3 milion obyvatel a aglomerace dalších 5 milionů, celkem tedy přes 8 milionů. Jedná se tak o největší město v zemi. Na rozdíl od sousedního Maroka a Tuniska tu potkáme hodně staré autobusy z 80. let a 90. let na příměstské/dálkové dopravě a to ve velkém počtu.

Po centru a turistických památkách Alžíru potkáte tento dvoupatrové turistické autobusy od Van Hoolu z roku 1994 nebo novější SNVI – také dvoupatrové.

Po Alžíru jezdí velké množství soukromých autobusů na linkách do předměstí, které jsou značeny dvěma způsoby. Nejvíce je těch zelených, jež jsou číslovány šestimístnými čísly 163xxx. První dvojčíslí je číslo provincie (resp. vilájet), tedy č. 16 Alžír a zbylá 4 číslo linky. Kromě zelených linek tu potkáme také soukromé autobusy na modrých tabulkách, které jsou číslovany xxx-x-09. Číslo 09 je opět číslo provincie. Celkem jich je v Alžírsku 58. Některé autobusy nemají číslo vůbec na modrých tabulkách, je jich ale málo. Tedy zjednodušeně tu existují 2 číslování linek:
yyxxxx => yy je číslo provincie, xxxx linky
xxx-x-yy => yy je číslo provincie, xxx-x linky

Větsina soukromých autobusů jsou v Alžíru midibusy nebo mikrobusy. V provozu jsou na mnoha linkách, které jsou značeny 1630xx-1633xx. Autobusy staví na autobusovém nádraží 2. Mai, které je největší v Alžíru a nachází se v centru. Odtud se dostanete do různých předměstí, např. Aïn Benian, Staouli, Zeralda, Souidania, Chéraga, Bouzaréah, Bouinan, Baraki, Les Eucalyptus, Larbaa, Hammedi, Dergana (Bordj El Bahri), Rouïba, Reghaïa, Aïn Taya, Boudouaou či Boumerdes. Cesta trvá cca 1-1,5h v závislosti na trase a kolonách. Do část předměstí jezdí i linky městského podniku ETUSA. Setkáte se tu s indickými Tata (613, Marcopolo), tureckými Isuzu (Urban, Ecobus, Eco Classic, MD27SA, Turkuaz), japonskými Toyota (Coaster), korejskými Hyundai (Country), čínskými Shuchi a alžírskými SNVI (38L6 – některé s dveřmi uprostřed a některé až vzadu, 25L4). Ojediněle se můžete setkat i s autobusy Higer a KingLong. Nejstarší jsou autobusy SNVI z 80. let, následované Isuzu MD27SA, které jsou z let 1998 a novější a Toyota Coaster a Tata z let 1999 a novější. Nejnovější midibusy/mikrobusy jsou z roku 2013.

S těmi nejstaršími SNVI 100V8/100V8F/100L6 se potkáme na 4 linkách, které jezdí cca po 5-10 minutách:

• 163003: Algiers – Staouli
• 163013: Algiers – Chéraga
• 163018: Algiers – Ain Taya
• 163300: Algiers – Staouli

V provozu jsou na linkách do předměstí Staouli cca každých 3-5 minut, do Chéragy cca každých 5-10 minut a do Ain Taia přes Derganu cca každých 15-20 minut.

Autobusy staví jako MHD po městě, ale jedou dále, do předměstí Alžíru. Jízdné po Alžíru vás vyjde na 25 dinárů (= 4,5 Kč). Do vzdálenějších lokací pak 30, 35, 40 a 45 dinárů. Celkem jezdí po městě zhruba 100 ks těchto autobusů, které vychází z autobusů Renault PR100, ale byly vyráběny v Alžírsku. Od roku 1973 do roku 2008, tedy 35 let! Aktuálně potkáme v provozu autobusy od roku 1986 až do roku 2008 (potkány byly autobusy s výrobním číslem 10xx-29xx). Celkem bylo vyrobeno cca 2900 ks tohoto typu. Autobusy mají většinou oranžovou, modrou nebo bílou barvu. V provozu jsou denně od 7 do 17/18h s tím, že poslední autobusy do centra jedou v 16/17h z předměstí. Všimněte si také, že autobusy mají 2 druhy světel.

Zatímco u nás a ve Francii se v roce 2008 vyráběly už Irisbus Citelisy (v příměstské verzi ve Francii a u nás Irisbus Crossway LE), v Alžírsku v té době končila výroba SNVI 100V8/V8F/L6, která se vyráběla na bázi autobusů Renault PR100 (popř. Jelcz M11), což jsou předchůdci autobusů Renault PR100.2, Renault PR112, Renault/Irisbus Agora a Irisbus Citelis. Přitom výroba Renault PR100 skončila ve Francii už v roce 1984, Renault PR100.2 v roce 1993, Renault PR112 v roce 1999 a Renault/Irisbus Agora v roce 2005. Ve výrobě byly v roce 2008 nahrazeny vysokopodlažními třídveřovými autobusy SNVI pod stejným označením, které se vyrábí dodnes.

A na některých příměstských linkách potkáte také dálkové autobusy SNVI 49V8/49V8F/49L6 z let 1990-2001, které vychází z modelů Renault PR14. V roce 2002 byly tyto autobusy nahrazeny SNVI Safir, které byly vyráběny v letech 2002-2006, které se liší např. jinymi světly. V provozu jich je cca 40. Setkáte se s nimi na linkách z nádraží Algiers 2. Mai:

• 163021: Algiers – Deraga (expresní bez zastávek, jízda 1h)
• 163023: Algiers – Les Eucalyptus – Larbaa (jízda 1,25h)
• xxxxxx: Algiers – Bouinan

Občas tyto autobusy doplňují i některé dalkové autobusy Hyundai (Aero Space LS) nebo Van Hool. Jedná se opět o soukromé autobusy, které jsou v provozu od 7 do 17/18h. Z předměstí jedou poslední autobusy kolem 15.30-16.30. Jízdné vás vyjde od 25 dinárů po 50 dinárů, tedy maximálně 9 Kč.

A na lince 163011 z Alžíru na předměstí Zeraldy potkáte tyto korejské autobusy Hyundai (Aero City, Aero Town) v několika provedeních, které jsou také 15-20 let staré. Občas se vyskytnou i na lince 163003 na Staouli. Jízdné vás vyjde na 25-45 dinárů.

K velmi navštěvované bazilice Notre-Dame vás vyvezou midibusy na linkách 163270 a 163271, které začínají na Bab El Oued. Jízdné opět za 25 dinárů.

Na lince 163117, která jede od dolní stanice lanovky Triolet (Oued Koriche) k její horní stanici na předměstí Bouzaréah jsme potkali také tento indický autobus Tata 1313. Ačkoliv těchto indických autobusů jezdí po Alžíru požehnaně, jedná se o menší osmimetrové autobusy s novější karoserií. Tento by měl pocházet z roku 1999 dle VIN a jedná se o desetimetrový autobus Tata 1313, kterých v Indii nalezneme velké množství.

Na autobusovém nádraží Reghaïa potkáte ještě velké množství autobusů SNVI 25L4, což jsou nejkratší verze starých alžírských autobusů z 90. let. A to jak ve starší verzi vyráběné do roku 2002, tak novější 2002-2007. Z autobusového nádraží Boumerdes pak jezdí kromě městské linky po Boumerdes, na kterou jsou nasazovány SNVI 100V8 (nejstarší z nich z roku 2008) či nízkopodlažní Higer, který jsou z roku 2021. Kromě těchto autobusů zde potkáme také univerzitní autobusy, které přepravují nejen studenty. Setkáme se tu se tu s tureckými Ankai HK6118G (z roku 2015), egyptskými MCV C120 RF (z let 2007-2008) a korejské Hyundai Aero City (z let 2006-2007).

Ve venkovských oblastech a na periferiích Alžíru narazíte stále také na Peugeoty J9, které se vyráběly mezi lety 1991-2006. Licenčně je vyráběl také turecký Karsan. V Turecku se s nimi již nesetkáme v linkové dopravě, pouze jako Peugeot J9 Premier. Tato fotografie pochází z Reghaïy, ale potkány byly i v oblasti Sidi Bel Abbes a Oranu. Konkrétně tento vůz by měl být z roku 2000.

V rámci univerzitní dopravy potkáte zejména autobusy značek turecké Ankai, egyptské MCI, korejské Hyundai a čínských Higer a Yutong. S některými z linek se dá i svézt.
Nejnovější jsou Higery z roku 2023, kterých po ulicích Alžíru nepotkáme mnoho, neboť dominují turecké oranžové Ankai, kterých bylo dodáno do celého Alžírska 1100 ks v roce 2015. Druhou nejvíce zastoupenou značkou jsou egyptské MCV, které jsou vysokopodlažní a mají buď oranžovou, modrou a nebo zelenou barvu. Vyrobeny byly v letech 2005-2009. Třetí nejpočetnější značkou jsou korejské Hyundai, které mají modrou barvu a jsou z let 2003-2006. V menším množství potkáme v Alžíru staré Yutongy, které nápadně připomínají MANy z roku 2008.

Od října 2023 jsou některé linky univerzitní dopravy (Talaba) začleněny do městské dopravy v Alžíru, čímž došlo k posílení veřejné dopravy a zavedení 53 nových linek. Potkáte je např. z terminálu 2. Mai. .

Přesuňme se k městskému podniku ETUSA. V roce 2005 a 2006 byly městskému podniku dodány dvoukloubové vysokopodlažní autobusy Van Hool AGG500 v počtu cca 12 ks, které jezdí pouze na městské lince 113, jež propojuje autobusové nádráží pro dálkovou dopravu s terminálem městské dopravy 2. Mai a centrem města (Casbach), tedy nejrušnější místa ve městě. Autobus jede expresně každých cca 10 minut a jízdné vás vyjde na 20 dinárů. V zadní části dvoukloubových Van Hoolů najdeme kabinu pro průvodčího, která se nepoužívá. Podobné autobusy byly testovány v roce 2017 i v Praze, byť v nízkopodlažní verzi. V provozu jsme potkaly celkem 5 těchto dvoukloubových autobusů, které nesou ev.č. 24001-24012, a to pouze na lince č. 113 (ev.č. 24002, 24004, 24007, 24008, 24012).

Co se týče provozu, u Etusy nastupujete opět všemi dveřmi a ve vozidle naleznete průvodčího, který vám vydá jízdenku buď za 20 (= cca 3,5 Kč), 30 nebo 40 dinárů. Autobusy Etusy jezdí na rozdíl od soukromých autobusů až do cca 20.30. Celkem 20 linek by mělo být v provozu až do půlnoci.

ETUSA v Alžíru a na předměstích Alžíru provozuje velké množství starých vysokopodlažních Van Hoolů A500 z počátku tisíciletí, jež nesou ev.č. 22001-22200, kloubové nesou ev.č. 23001-23040 a dvoukloubové 24001-24012. V provozu je z cca 350 ks aktuálně cca 40 vozidel. Nejvíce starých Van Hoolů potkáme na předměstí Dergana, avšak k vidění jsou i v centru, např. na 2. Mai. Kloubové Van Hooly AG500 potkáte už velmi ojediněle v okolí centra a El Harach, dvoukloubové na lince 113. Dvoukloubové Van Hooly již mají nová čela.

Nejstarším viděným Van Hoolem A500 byl ev.č. 22055 a nejnovějším ev. č. 22196. Van Hooly A500 jezdí v Alžíru od roku 1994, nejstarší jsou aktuálně z roku 2002. Kromě těchto Van Hoolů byly dodány také Van Hooly A300 a A508, které již nejezdí. Jedná se o nejstarší autobusy městského podniku ETUSA. V letech 2003-2006 bylo dodáno celkem 150 Van Hoolů:

• Van Hool A500 – cca 125 ks, cca ev.č. 22076-22200 (mezi lety 2003-2004)
• Van Hool AG500 – cca 13 ks, cca ev.č. 23028-23040 (mezi lety 2003-2004)
• Van Hool AGG500 – cca 12 ks,cca ev.č. 24001-24012 (mezi lety 2005-2006)

Po dodávce posledních kloubových Van Hoolů v roce 2006 se začaly od cca roku 2009 dodávat do města modernizované městské SNVI 100V8, které nahradily ve výrobě starou dvoudveřovou verzi na bázi Renault PR100, které se vyrábí s drobnými úpravami dodnes. Jedná se o vysokopodlažní autobusy, které se vyrábí v Alžírsku. V provozu by mělo být ve městě cca 466 autobusů (stav k září 2024), které jezdí na 186 linkách, tedy autobusy jezdí zhruba 2x do hodiny v průměru. Převážné se jedná o autobusy SNVI až na cca 40 Van Hoolů, 101 Mercedesů a patrně se do tohoto počtu počítají i univerzitní autobusy, které slouží na klasických linkách. Přitom ještě v roce 2023 to bylo 535 autobusů dle oficiálních informací. Na rozdíl od Evropy připadá víkend v Alžírsku na pátek a sobotu, kdy v pátek je v provozu pouze 200 autobusů a v sobotu 400 autobusů.

V letech 2003-2006 bylo dodáno 150 autobusů Van Hool, na což navazovala dodávka cca 300 ks SNVI 100L6 v letech 2009-2010 (ev.č. 11001-11300). Po těchto dodávkách bylo dovezeno pár autobusů SNVI, jež mají ev.č. v řadě 113xx, 114xx a 115xx, v provozu jsme zahlédli v Alžíru ovšem pouze 2 vozy. Od roku 2015 pak pokračovaly dodávky SNVI, a to v letech 2015, 2016, 2018, 2019 a 2023, kdy byly dodany vozidla ev.č. 110951-111300, celkem tedy cca 350 vozidel. V roce 2018 došlo také k renovaci 100 starých autobusů Van Hool. Větsina starších vozidel SNVI má odlišná světla, nicméně občas se objeví i u novějších vozidel, např. z roku 2019. Nejnovější autobusy ETUSY vypadají takto (SNVI 100L6). Dokonce mají i digitální panely. Tento bus byl vyroben v roce 2023 a jedná se o jeden z cca 10 nových vozidel dodaných v loňském roce. Na rozdíl od většiny autobusů zdejších se na něm ještě nestihl podepsat alžírský provoz, a tak je neobouchaný a čistý.

Co se týče provozu, u Etusy nastupujete opět všemi dveřmi a ve vozidle naleznete průvodčího, který vám vydá jízdenku buď za 20, 30 nebo 40 dinárů. Autobusy Etusy jezdí na rozdíl od soukromých autobusů až do cca 20.30. 20 linek by mělo být v provozu až do půlnoci.

Některé ulice Alžíru vypadají jako byste se teleportovali do Francie. Francouzskou kolonií bylo Alžirsku 132 let a to až do roku 1962. Jedinými nízkopodlažními autobusy u ETUSY jsou Mercedes-Benz Conecto II, kterých bylo do Alžíru dodáno v letech 2018-2019 celkem 100 ks. Tyto Mercedesy nepochází z Evropy, ale vyrábí se v Alžírsku a to až do dnešní doby  bez facelitu, jak je známe z Evropy. Vozidla mají ev.č. 43002-43101. V roce 2021 se zkoušel také jeden hybridní Mercedes, který dostal ev.č. 43001, čímž patrně byl přečíslován původní vůz totožného ev.č. na 43101. I ten stále jezdí, tedy aktuálně je v provozu 101 Mercedesů. Mercedesy jezdí i v jiných alžírských městech, např. v Blidě či Setifu.

V Alžíru jezdí od roku 2011 jedna tramvajová linka, která jede z centra města od metra na východ na předměstí Bordj El Bahri. Prodloužení pak nastalo 2x, v roce 2014 a 2015. Tramvajová síť má délku 23 km, nachází se na ní 38 stanic a celou ji projedete za 1,5h, protože tramvaje jsou velmi pomalé a narvané k prasknutí, přestože interval je v závislosti na zpoždění jednotlivých vozidel 5-10 minut.  Do oblouků jedou tramvaje 10 km/h. Průměrná rychlost je tak kolem 15 km/h včetně nástupu a výstupu ceatujících. V tramvajích funguje klimatizace a jsou moderní a neobouchané. To stejné platí i o kolejích, které jsou v dobrém stavu. Zastávky jsou většinou po obou stranách a nikoliv uprostřed. Tramvaje jsou obousměrné, na konečných nejsou žádné smyčky. V provozu je 41 alžírských tramvají Alstom Citadis 402 z roku 2010. V plánu je prodloužení tramvaje z centra na západ do Bur Mourad Raïs s očekávaným zavedením v roce 2026. Tramvaje jsou v provozu od 6 do 22h.

Alžír má také velké množství lanovek. Je to dáno kopcovitým terénem města, ne však všechny fungují. V provozu jsou pouze 2 lanovky z 8 lanovek:

• 1) Téléphérique Mémorial – tato lanovka vás doveze z centra od metra nahoru k památníku Martyrs. V provozu jsou dvě modré kabiny proti sobě. Cena 20 dinárů. V provozu od roku 1987 (rekonstrukce 2008).
• 2) Télécabine Z’ghara – Tato lanovka vás z centra na západě doveze do Z’ghary a využít ji můžete např. k bazilice Notre Dame. Má mezizastávku na kopci a je v provozu neustále moderními kabinkami. Cena 30 dinárů. V provozu od 6 do 19h od roku 2019.
• 3) Télécabine Oued Koriche – neprovozní – Tato lanovka je obdoba předchozí. Propojuje centrum s Bouzareáh a opět má mezizastávku. Vybudována byla v roce 2014, v plánu je její obnova.
• 4) Téléphérique de Notre-Dame d’Afrique – neprovozní, od moře nahoru k bazilice Notre-Dame. Vybudována byla v roce 1984, v plánu je její obnova.
• 5) Telephérique El Madania – neprovozní, od stanice metra v centru do čtvrti El Madania.
• 6) Téléphérique Palais de Culture – neprovozní, od stanice metra a tramvaje v centru k paláci kultury. Vybudována byla v roce 1987, v plánu je její obnova.
• 7) Teléphérique Ben Aknoun – 2 lanovky neprovozní, v rámci městského parku, který byl vybudován v roce 1982 a dmes chátrá.

Zejména lanovka Z’ghara stojí za navštívení, neboť vám ukáže krásné výhledy na město a moře a doveze vás téměř ke křesťanské bazilice Notre-Dame, která je hojně navštěvovaná.

Ve stejném roce co byly zprovozněny v Alžíru tramvaje, bylo zprovozněno i metro – v roce 2011. Jedná se o jediné metro v Alžírsku a jedno ze 4 v Africe. Metro v Alžíru bylo plánováno už od 80. let (1983 začala stavba), ale několikrát se stavba zastavila kvůli hospodářské krizi. To jezdí z centra na východ a má 2 větve o délce 18,5 km a 19 stanic. Z centra jedou všechny metra na El-Harrach. Pokud potřebujete dojet na Ain Naadja, musíte přestoupit na Häi El Badr. Jedná se zároveň o jednu z nadzemních otevřených stanic, zbylé jsou pod povrchem. Nasazovány jsou spanělské průchozí jednotky CAF MA300. Metro stojí 50 dinárů, cca 11 Kč dle oficiálního kurzu, ve výsledku je ale levnější kvůli překupníkům (vekslákům). Na ulici totiž dostanete o 40 % více peněz než je oficiální směnný kurz. Z konečné na konečnou se metrem dostane za cca 28 minut.

Metro jezdí každých 3-5 minut od 6 do 22 hodin, stejně jako tramvaje. Jde tedy o jeden z mála způsobů, jak se dostat večer po městě, neboť soukromé autobusy končí mezi 17-18h a městské od Etusy okolo 20.30. Navíc metro není narvané na rozdíl od všech tramvají a autobusů. V plánu je prodloužit metra všemi třemi směry, tedy nejen v centru na západ k lanovkam v Oued Koriche, ale také na východ k tramvajím v Bab Ezzouar a na letiště, tak také na jih na sídliště Baraki. Všechny tyto 3 tratě mají být otevřeny v roce 2026.

Zveřejněno: 21. 7. 2024
Návštěva Maroka: duben 2024
Autor: Martin Chour