Rīga

Rīga je hlavní město Lotyšska. Leží při ústí řeky Daugavy (Západní Dviny) do Rižského zálivu Baltského moře. Má rozlohu 307 km² a s více než 701 tisíci obyvateli je největším městem Pobaltí. Slouží jako kulturní, vzdělávací, politické, obchodní a průmyslové středisko širokého okolí, plní i důležitou tranzitní roli mezi západními státy a Ruskem.

vlajka města znak města

Historie

building of the Brotherhood

Kmen Livů zde založil vesnici už kolem 2. století n. l.  Riga se začala vyvíjet jako centrum obchodu vikingů v raném středověku. Obyvatelé Rigy se zabývali především rybolovem, chovem zvířat a obchodováním, později rozvíjeli řemesla. Němečtí obchodníci si udělali základku v  Rize v roce 1158. Spolu s německými obchodníky přišel do města i mnich Meinharda ze Segeberga – cílem bylo konvertovat livonské pohany na křesťanství. V roce 1207 se začalo stavět opevnění kolem Rigy, v roce 1211 byl položen základní kámen Rižského domu.

In 1226, Albert consecrated the Dom Cathedral,[20] built St. James’s Church,[20] (now a cathedral) and founded a parochial school at the Church of St. George.[19].

Katolické a ortodoxní křesťanství již přišlo do Lotyšska [19] [20] Meinhard se usadil mezi Livs, postavil hrad a kostel v Ikšķile, před Rigou, [19] Livs pokračoval v roce 1196, když se mu nepodařilo. [25] V roce 1198 přijel biskup Berthold s kontingencí křižáků [25] a zahájil kampaň nuceného křesťanství. [19] [20] Berthold zemřel brzy poté a jeho síly porazily. [25]

Roku 1282 se Riga stala členem hanzy, přičemž prosperitu jí přinášel především obchod s medem, voskem a ruskými kožešinami. Hansa byla nástrojem při poskytování ekonomické a politické stability, a tak poskytla městu pevný základ. Riga přijala reformaci v roce 1522 a ukončila moc arcibiskupů.

S rozpadem Livonska po Livonské válce Riga po dvacet let měl status svobodného císařského města svaté římské říše dříve, než to přišlo pod vlivem polsko-litevské společenství podle smlouvy Drohiczyn, který ukončil válka pro Rigu v roce 1581.

V roce 1621, během polsko-švédské války (1621-1625), Riga a odlehlá pevnost Daugavgriva staly součástí Švédska. Během Rusko-švédské války (1656-1658), Riga odolal obléhání ruskými silami. Riga zůstala největším městem ve Švédsku až do roku 1710 (za morové epidemie), kdy během Velké severní války byla Riga obklíčena Ruskem a kapitulovala, ale zůstala ji velká část výsad. Riga se stala průmyslovým přístavním městem ruské říše, ve které zůstala až do první světové války.

Po Říjnové revoluci v Rusku (bolševické) v listopadu 1917 odmítlo Rusko pokračovat dále ve válce, ale zároveň nesouhlasilo s mírovou smlouvou Trojdohody. Ruská vojska se ovšem rozpadala, čehož následně využilo Německo a Rakousko-Uhersko k útoku a posunula hranici Ruska dále na východ.

Rusko nakonec podepsalo mírovou smlouvu tzv. Brestlitevským mírem 3. března 1918 a válka na východní frontě byla ukončena – Riga byla obsazen Němci. Po ukončení II. světové války na konci roku 1918 a porážce Němců došlo 18. listopadu 1918  k vyhlášení nezávislosti a Riga se stala součástí nezávislého Lotyšska.

kostel sv. Petra

The House of the Blackheads

V červnu 1940 bylo město obsazeno sovětskými vojsky po uzavření paktu Ribbentrop-Molotov z roku 1939 o neútočení mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem.

Za II. světové války bylo Lotyšsko okupováno v letech 1941 a 1944 Němci (došlo k porušení paktu Ribbentrop-Molotov z roku 1939), ovšem v roce 1944 SSSR dobyla Daugavpils a Lotyšsko se znovu stalo součástí SSSR.

Lotyšsko obnovilo svou nezávislost 21. srpna 1991. V roce 2004 vstoupilo do EU a NATO.

Historické centrum Rigy zvané Staré Riga (Vecriga) se nachází na pravém břehu řeky Daugavy. Mezi nejvýznamnější památky patří Rižský dóm na Katedrálním náměstí z roku 1211 nebo Rižský zámek, přestavěný z původního hradu z roku 1930.

Železnice

Železniční síť v Lotyšsku je spravována společností LDz infrastruktūra, která je součástí státního koncernu Latvijas dzelzceļš. Osobní dopravu zajišťuje akciová společnost Pasažieru vilciens. Vlaky jezdí na rozchodu 1520 mm, podobně jako v ostatních okolních státech bývalého Sovětského svazu. Celková železniční síť měří 2282 km.

železniční síť v Lotyšsku  (screen: MCH/2018)

Kvůli nízké hustotě zalidnění v Lotyšsku, která je soustředěna především do velkých měst, zejména Rigy, kde žije třetina všech obyvatel, je hlavním centrem železniční sítě právě Riga, kam se sjíždí všechny vlaky (kromě vlaku Vilnius – Daugavpils) z okolí. Většina příměstských tratí prošla mezi lety 1950 – 1991 elektrifikací, a tak se můžete z Rigy projekt elektrickými jednotkami do Skulte, Aizkraukle, Jelgavy a Tukums. Jedinou neelektrifikovanou příměstskou tratí z Rigy je trať do Siguldy. Kromě příměstské dopravy můžete jet také dálkovou dopravou do Liepāji (1x týdně), do Daugavpilsu (4x denně) a do Madony (2x týdně).

elektrická jednotka ER2 z roku 1966 v Tukums (foto: trainpix.org/2017)

Mezinárodní doprava se skládá v Lotyšsku z následujících spojení:

• Riga – Vilnius – Minsk – Kiev – 1 pár spojů týdně
• Riga – Valga (- Tallin) – 14 párů spojů týdně (7 párů spojů s přestupem ve Valge na vlak do Tallinu)
• Riga – Moscow – 7 párů spojů týdně
• Riga – Saint Petersburg – 7 párů spojů týdně
• Riga – Daugavpils – Minsk – 3 – 4 páry spojů týdně
• Daugavpils – Vilnius – 5 párů spojů týdně o víkendu

vlak Riga – Moscow (foto: cz.depositphotos.com)

Ostatní železniční doprava byla velmi omezena okolo roku 2006 a 2010. Aktuálně byla vypsána zakázka na 32 nových elektrických vlaků, které mají začít jezdit od konce roku 2020 a dodány mají být všechny do roku 2023. Zároveň by měl být posílen provoz na 15-20 minut. Jízdní řády naleznete zde, stejně jak stránka dopravce.

Vyhledávač železničního spojení můžete najít zde, mezinárodní vlaky naleznete zde.

Jedinou zachovalou provozní úzkorozchodnou tratí je trať Gulbene – Alūksne (33 km na rozchodu 750 mm).

úzkokolejka Gulbene – Alūksne (foto: visitgulbene.lv)

Ale zpátky k Daugavpilsu. Zde nalezneme jednu železniční stanici, odkud se můžeme vydat:

• trať Daugavpils – Riga na severozápad (4 páry spojů denně)
• trať Daugavpils – Eglaine na západ (bez osobního provozu)
• trať Daugavpils – Kurcums/Vilnius na jih (provoz zastaven v červnu 2015 a obnoven od 13. 1. 2018 2-3 páry spojů o víkendu)
• trať Daugavpils – Indra/Minsk na východ (1 pár spojů denně)
• trať Daugavpils – Rēzekne na severovýchod (bez osobního provozu)

modernizovaná jednotka DR1AC u Aizkraukle při cestě do Daugavpilsu (foto: trainpix.org/2017)

V Lotyšsku se nejčastěji setkáte se starými elektrickými jednotkami ER2 (ER2, ER2M, ER2T), z nichž nejstarší jsou z roku 1966. Část z nich prošla modernizací, což si můžete povšimnout díky novému interiéru a u části jednotek byla vyměněna čela. Mimo dráty se nejčastěji setkáte se starými jednotkami DR1A, z nichž nejstarší jsou z roku 1981. Část z nich byl velmi kvalitně rekonstruován interiér i čela – ty nesou označení DR1AC. Všechny jednotek má žluto-červeno-modrý nátěr, jednotky DR1AC pak červeno-bílý. Aktuální vozový park naleznete zde.

vlak DR1AM v Daugavpilsu před cestou do Rigy (foto: MCH/2018)

První vlak vyjel z Rigy v roce 1861 na Daugavpils, další tratí pak bylo roku 1868 do Jurmaly, roku 1873 s následným prodloužením roku 1877 do Tukums, roku 1889 do Valgy a poslední tratí byla roku 1937 trať do Rūjiena (dnes již jen do Skulte).

 

 

železniční tratě v Lotyšsku (screen: MCH/2018)

silná je zde především nákladní doprava (foto: MCH/2018)

Regionální autobusová doprava

Autobusové nádraží v Daugavpilsu se nachází v centru města, asi 500 m od nádraží.

v příměstské dopravě tu jezdí i české SORky (foto: MCH/2018)

Setkáte se tu především s dopravci SIA „Daugavpils autobusu parks“, AS „NORDEKA“, SIA „NORMA-A“  SIA „Jēkabpils autobusu parks“.

Nejčastějšími destinacemi je Riga, Jēkabpils, Rēzekne, Krāslava, Ilūkste a Preiļi. Spojení si můžete najít zde.

autobusové nádraží v Daugavpilsu (foto: MCH/2018)

Městská doprava

Rīgas mikroautobusu satiksme – midibusy a maršrutky – platí na nich i mírně dražší jízdné

rozchod tramvají 1524 mm tyčové sběrače – zaslepená okna

Tramvajová doprava v Rize začala svůj provoz roku 1882, tehdy jako koňka. K elektrifikaci sítě došlo roku 1901. Dnes jsou v provozu celkem 8 linek (označené čísly 1, 2, 3, 5, 7, 9, 10 a 11) a tramvajová síť má délku kolejí celkem 182 km.

Všechny víkendy a svátky vyráží do ulic nostalgická tramvajová linka, označovaná v jízdních řádech jako „RETRO“, jež spojuje 6x den centrum města a zoologickou zahradu. Vypravována sem je replika vozu z roku 1909, která byla postavena v roce 1982 přesně podle původních plánů.

V roce 1947 se k rižským tramvajím přidaly také trolejbusy. Její rozvoj byl rychlejší než u tramvají a dnes v Rize najdeme 19 trolejbusových linek o celkové délce 323 km. I u trolejbusů převažují vozidla české výroby, ze závodu Škoda.

Zajímavosti linek číslo 9 a 27 je, že přímo v centru města jsou částečně vedeny mimo trolejové vedení, díky nasazení vozů s pomocným dieselovým agregátem. Jedná se o úsek mezi Staničním náměstí (Stacijas laukums) a Národní knihovnou (Nacionālā bibliotéka).

Ještě předtím, roku 1924, začaly v ulicích Rigy operovat první autobusy. V současné době je ze dvou autobusových garáží vypravováno denně více než 400 vozů na 53 linek, označených v číselné řadě 1 až 60.  Na linky číslo 34, 57 a 59 jsou vypravovány minibusy.

Samostatnou síť v Rize tvoří minibusy zvané maršrutky. Jsou rozděleny na dva druhy. Modře zbarvené minibusy společnosti Rīgas mikroautobusu satiksme jsou klasické městské linky, avšak zajíždějící do hůže dostupných lokalit. Jedná se o 13 linek rozházených v číselné řadě 203 až 271.

Oranžové mikrobusy stejné společnosti jsou v síti označované jako „Ekspresbusi“, a jak již název napovídá, zastavují pouze na důležitějších zastávkách po trase. Těchto linek je sedm. Oba druhy minibusových linek zastavují, oproti ostatním linkám, pouze na znamení.

Stejné minibusy, které přes den brázdí expresní linky, jsou nasazovány o nocích před volnými dny noční linky označené N1 až N10 (linka N9 byla zrušena v lednu 2012, linka N8 v březnu 2018). Síť nočních linek zahájila provoz 10. června 2011. Všechny vyjíždějí ze společné zastávky Centrs.

Na východě Rigy se nachází mezinárodní letiště. Svou domovskou základnu zde má společnosti AirBaltic (létající také do Prahy). Dalšími rozšířenými aeroliniemi jsou zde Ryanair (například linka do Berlína) nebo WizzAir (například linka do Varšavy).

Městská doprava v Daugavpilsu se skládá z tramvají a autobusů. Městskou dopravu provozuje společnost AS Daugavpils satiksme.

Celkem jsou v provozu 3 tramvajové linky čísel 1 – 3 a 24 autobusových linek označených čísly 1 – 24.

71-605A míří na most, kde nadjíždí železnici (foto: MCH/2018)

Debaty o zavedení tramvají v Daugavpilsu sahají až do roku 1895, první tramvaj nakonec vyjela až roku 1946, poslední úsek tramvajové trati byl vystavěn v roce 1977 k pevnosti.

Hlavní tramvajovou linkou je jednička, která ve špičce a dopoledne jezdí v intervalu 8 minut, mimo tuto dobu dosahuje interval kolem 20 – 60 minut. Je také provozována nejdéle, od 4 do půlnoci. Spojuje nejdůležitější místa ve městě. Dvojka jezdí v intervalu 28 minut od 4 do 22.30 a nejezdí do centra města, i tak ale plní obsluhu linky v městské zástavbě.

nízkopodlažní tramvaj 71-623 v centru města (foto: MCH/2018)

Zajímavější je linka č. 3, která jezdí od 6 do 21.30 v intervalu 25 minut, která může být více využívána turisty a zájemci o dopravu, neboť začíná u pevnosti v Daugavpilsu, odtud jede do centra, kde se setkává s linkou č. 1 a posléze i s linkou 2, se kterými jede přes město a nakonec se od nich na konci města odděluje a jede po lesní trati k jezeru Lielais Stropu ezers, které je poměrně veliké.

Aktuálně se připravuje přeložení tramvajové trati z lesa blíže k nemocnici. Na všechny tramvajové linky jsou v pracovní dny nasazovány soupravy a o víkendu sóla, interval linek je po celý týden shodný. Tramvaje mají červeno-bílou, modro-bílou nebo oranžovo-modrou barvu. Tramvajová síť je částečně jednokolejná, většinou ale dvojkolejná. Tramvaje mají tyčové sběrače.

tramvajová trať lesem k jezeru (foto: MCH/2018)

Autobusové linky 1 – 20 jezdí od 5 do půlnoci a jejich provoz je nepravidelný. Linky 21 a 22 jsou noční linky, linky 23 a 24 pak školní s 1 – 2 spoji denně. Některé linky se shodným číslem mají odlišné trasy, proto se pak označují písmeny A, B a C (např. 3B, 3C, …).

Většina linek má do 3 spojů do hodiny, jediná linka 17 jezdí velmi často – v ranní špičce jede až 9 spojů za hodinu.

Solaris Urbino 12 I na lince 1 na severozápadě města (foto: MCH/2018)

S kloubovými vozy se můžete setkat např. na linkách 3, 6, 10 a 13, s midibusy zas na 9, 10A, 11, 13A, 17A a 24. Na některých linkách tak můžete potkat jak midibusy, tak kloubové autobusy zároveň. Kloubové autobusy jsou nasazovány v pracovní dny a také v sobotu do cca 13 hodin (v neděli možná?). Autobusy mají povětšinou žluto-červenou, zeleno-bílou nebo červenou barvu.

kloubový vysokopodlažní autobus Säffle na autobusovém nádraží (foto: MCH/2018)

Vozový park tramvají se skládá z českých tramvají Tatra T3D a ruských tramvají 71-605A, 71-608K, 71-631 a 71-623, z nichž poslední dvě jmenované jsou nízkopodlažní. Do konce roku 2015 zde jezdily ještě tramvaje RVZ-6M2. Původně německé tramvaje T3D ze Schwerinu jezdí jen v pracovních dnech, kdy je potřeba více vozů.

v pracovní dny potkáte na trati v Daugavpilsu i tyto české tramvaje T3D (foto: MCH/2018)

Vozový park tramvají (stav k 1/2019):

 

zastávka tramvaje č. 3 (fpto: MCH/2018)