Doprava na Podkarpatské Rusi

Podkarpatská Rus patřila mezi lety 1919 a 1939 pod Československo – vydejme se tak poznat místní dopravu v této části, která aktuálně patří pod Ukrajinu.

maršrutka od Mercedesu mezi Volovcem a Podobovcem v Huklyvyi (foto: MCH/2018)

Doprava ve zdejší oblasti je velmi řídká, neboť kromě Užgorodu, Mukačeva, Chustu a Rachivu zde nenalezneme žádná velká města, za to ale krásnou přírodu. Veřejnou dopravou se zde můžete svézt s mikrobusy (maršrutkami) nebo linkovými raizovými autobusy a také železnicí.

modrá maršrutka v obci Pylypets při cestě do Nizhii Studenyi (foto: MCH/2018)

Na Podkarpatské Rusi se může svézt především s mikriky nebo maršrutkami. Jsou to malé soukromé mikrobusy, které obvykle nemají pevný jízdní řád, zastávky ani trasu. Oficiálně se jim říká sdílené taxi. Tyto mikrobusy vám na mávnutí zastaví kdekoli.

maršrutka značky Etalon v Mukačevu (foto: MCH/2018)

Je potřeba si důkladně zjistit, jak autobusy jezdí, neboť jízdní řády na zastávkách téměř vůbec nenaleznete. Je nutné se zeptat místních obyvatel nebo v obecní samoobsluze, kde vám na dotaz řeknou, kdy autobus jede. Druhá věc je, že jízdní řády jsou psány v kyjevském čase, zatímco místní vám většinou řeknou, kdy jede autobus v jejich místním čase.

autobus značky PAZ krátce za Volovcem mířící do kopců u Podobovce (foto: MCH/2018)

Jak již bylo řečeno, autobusy nemají přesné zastávky, proto vám mohou zastavit kdykoliv. Kromě těchto mikrobusů existují i tzv. raizové autobusy, které jsou větší, levnější a zastavují na zastávkách, které jsou označeny modrou značkou autobusu, ovšem ani u nich nenaleznete jízdní řád na zastávkách a je třeba se zeptat místních nebo řidiče (někde ani nenaleznete značku zastávky).

Ikarus nedaleko Syněvyrského jezera před cestou zpět do Syněvyru (foto: MCH/2018)

Tyto autobusy naleznete i na autobusových nádražích oproti maršrutkám, které povětšinou odjíždějí ze zastávky poblíž autobusového nádraží (proto také není dobré se ptát na nádraží, odkud zmíněný autobus jede).

linkový autobus značky Mercedes v Mukačevu nedaleko autobusového nádraží (foto: MCH/2018)

dálkový autobus míří od vodopádů a lanovky u Podobovce dolu do obce Pylypets (foto: MCH/2018)

Ve většině maršrutek se platí po příjezdu na místo, někdy ale chce řidič zaplatit už předem. Nevýhodou maršrutek je, že řidiči většinou čekají, než se zaplní autobus, takže mohou odjet i několik minut později (je vhodné se tak zeptat řidiče, kdy autobus odjede, i to ale není známka garance odjezdu).

maršrutka značky Mercedes v Koločavě u skanzenu (foto: MCH/2018)

Vozový park maršrutek je povětšinou zastaralý, objevíte tu ale i několik novějších vozů a např. v Mukačevu na místní MHD už jezdí i moderní zelené maršrutky. Co se týče značek, nejrozšířenější tu jsou PAZ (Pavlovo), LAZ (Lviv), GAZ (Nyzhny Novgorod), Etalon (Chernihivskyi) a také třeba Mercedes, Ikarus nebo Isuzu.

nová a stará maršrutka na MHD v Mukačevu – vlevo značky PAZ, vpravo značky Isuzu (foto: MCH/2018)

Městská doprava funguje převážně ve větších městech, ovšem i zde člověk často na zastávkách nenarazí na jízdní řády. Linky jsou ovšem číslované a mají danou konkrétní trasu, takže dostat se někam je jednodušší – většinou je možné jízdní řády nalézt na centrálních zastávkách, zeptat se u řidiče nebo v některých obchodech. Bohužel tyto informace povětšinou nenaleznete na internetu.

jedna z nejstarších maršrutek v Mukačevu (foto: MCH/2018)

jedna z maršrutek na autobusovém nádraží v Chustu (foto: MCH/2018)

Co se týče automobilové dopravy, ta není zase tak hustá, ovšem kvůli stáří vozového parku jde do vzduchu velké množství látek znečišťující životní prostředí. Staré vozy se tu nacházejí proto, že místní obyvatelé jsou dost chudí a musejí si vystačit s přírodou (např. platy mají oproti Česku cca ze 40 %, ale jídlo mají drahé jako cca 70 % našeho). Často se tu setkáte i s ojetinami z Česka, které sice mají Českou SPZ, ovšem ve většině případů za tím nehledejte českého řidiče. Pro Ukrajince je levnější, když je ojeté auto registrováno u nás. Navíc silnice jsou povětšinou ve velmi bídném stavu, takže koupit si nové auto není úplně výhodou.

jedno z místních tradičních aut (foto: MCH/2018)

vrak jedné maršrutky nedaleko Zhupanu (foto: MCH/2018)

Na Zakarpatí existují širokorozchodné (1 520 mm) a úzkorozchodné železnice. Síť není úplně rozsáhlá, ale naleznete tu několik tratí, po kterých se dá rychle dostat z jednoho místa na druhé, některé jsou naopak velmi pomalé pro místní lokální obsluhu nebo dopravní nadšence. Některé tratě jsou i dvoukolejné, elektrifikované a zrekonstruované.

osobní vlak při příjezdu do Volovce (foto: MCH/2018)

Bohužel vozový park je poměrně starý a vozy proto i tak vypadají (dojít si na záchod je velký zážitek i pro normálního chlapa). Interiér vozů se skládá z dřevěných laviček pro 3+3 lidi. Vlaky jezdí velmi málo, třeba jen 3x denně na hlavních tratích, proto jsou i dost obsazené. Ve voze naleznete i něco na způsob českých minibarů, kdy si tu lidé přivydělávají na prodeji potravin ve vlaku. Průvodčí pak mají vlak rozdělený na levou a pravou stranu – jedna či jeden průvodní kontroluje jednu stranu, zatímco druhý tu druhou.

jedna z nejvýše položených železničních zastávek na Ukrajině – u obce Oporets (foto: MCH/2018)