Linka 25

Pražská tramvajová linka 25

V provozu: celotýdenně

Vozy: 2 (večer na některých pořadích sóla)

Typ tramvaje: T3R.P, T3M2-DVC, KT8D5.RN2P, 15T, 15T4

Dopravce: Dopravní podnik hl. m. Prahy, a.s.

Garantované nízkopodlažní spoje: ano

Konečné zastávky: 2 (Lehovec, Bílá Hora)

Přestup na metro: A, B, C

Doba jízdy: 51 min

Délka linky: 18 km

Zastávky:

BÍLÁ HORA – Malý Břevnov – Obora Hvězda – Vypich – Říčanova – Břevnovský klášter – U Kaštanu – Drinopol – Marjánka – Malovanka – Hládkov – Vozovna Střešovice – Hradčanská (A) (V) – Sparta – Korunovační (Z) – Letenské náměstí – Kamenická – Strossmayerovo náměstí – Vltavská (C) – Pražská tržnice – Tusarova (Z) – Dělnická (T) – Maniny – Libeňský most – Palmovka (B) (Z) – Palmovka (B) – Balabenka – Ocelářská – Multiaréna Praha – Nádraží Libeň (V) – Kabešova – Podkovářská – U Elektry – Nademlejnská – Kbelská – Hloubětín (B) – Sídliště Hloubětín – LEHOVEC

Historie:

Poprvé byla linka 25 zavedena 21. července 1919 jako posila linky č. 5. Ta jezdila v trase Klárov (dnes Malostranská) – Malostranské náměstí (jednosměrný průjezd Letenskou ulicí ve směru na Malostranské nám. a v opačném směru ulicemi Tomášská a Valdštejnská) – Újezd – Národní divadlo – Můstek – Na Poříčí (dnes Bílá labuť) – Florenc – Invalidovna – Palmovka – Balabenka – Kolbenova továrna (konečná u dnešní radnice)/Českomoravská ulice (konečná v blízkosti dnešní zastávky Multiarény Praha). Spoje jedoucí Českomoravskou ulicí tak byly označeny číslem 25. K 29. červenci 1923 došlo ke zrušení těchto spojů a tím i linky 25 (nahradila ji linka č. 15).

linka 25 v zastávce Pražská tržnice, která dříve nesla název Jatky (foto: MCH/2015)

Během dalších let se objevila dočasně roku 1932 při Všesokolském sletu a roku 1955 při Celostátní spartakiádě, nakonec ale byla trvale zavedena 31. srpna 1959 v krátké trase Nový Hloubětín (zrušená smyčka poblíž dnešní zastávky Nový Hloubětín) – Palmovka. V provozu byla pouze v ranní špičce v soupravách jako výpomoc přetíženým linkám 15 a 19. Od roku 1961 byly na 25 nasazovány sólo vozy.

Další změna se stala 9. ledna 1967, kdy byla prodloužena po trase linky č. 8 (která jezdila z Harfy a končila na Vypichu) přes Sokolovskou, Těšnov, Strossmayerovo náměstí, Letenské náměstí, Prašný most a Hládkov na Královku. Nasazeny byly nově soupravy, na linku 8 byla z energetických důvodů nasazena sóla. Provoz byl rozšířen i do odpoledního období.

Tatra T3M s celovozovou reklamou na kávu (foto: MCH/2014)

Při dalších změnách v tramvajové síti byla 30. srpna 1971 přesměrována na Červený Vrch a mezi 17. lednem 1972 a 2. lednem 1975 jezdila až na Divokou Šárku. V roce 1972 byla z Balabenky odkloněna na Harfu. O rok později byla k 30. červnu 1976 prodloužena po jedné z nejnovějších tratí z Harfy na Hloubětín (dnes Starý Hloubětín). Mezi lety 1976 – 1977 byla na krátkou dobu provozována v sólovozech.

S otevřením prvního úseku metra A 13. srpna 1978 z Náměstí Míru na Leninovu (dnes Dejvickou) došlo opět k prodloužení dvacetpětky z Červeného vrchu na Divokou Šárku. Mimojiné byl rozšířen rozsah provozu – nově jezdila po celý týden, do této doby totiž jezdila pouze o špičkách. Po dalších stavebních pracích v Hloubětíně vyráží vstříc novému sídlišti do smyčky Lehovec, v té době nazvané Černý Most.

žižkovský vůz T3SUCS na Palmovce při cestě na Vypich (foto: MCH/2016)

29. srpna 1980 se opět přiblížila do své současné podoby – už nejela Sokolovskou ulicí, ale po Libeňském mostě a přes Jatky (dnes Pražská tržnice). Po zprovoznění metra C mezi Florencí a Holešovicemi byla od 3. listopadu 1984 změněna v oblasti Prahy 8 a 9. Ve směru od Prahy 6 byla z Dělnické trasována přes Trojskou na Sídliště Ďáblice, po tratích, otevřených v 70. letech. Se zprovozněním poslední dnes existující linky metra B byla od 3. listopadu 1985 z Vítězného náměstí odkloněna na Podbabu, kde končila až do roku 2003.

V roce 1991 docházelo k velkým úsporám, což vedlo k omezení provozu pražských tramvají. Linka 25 proto byla zkrácena na Střelničnou (od 22. listopadu 1991) a o víkendu na ni byly nasazeny sólo vozy (od 7. září). Soupravy byly nakonec na 25 nasazeny opět od 23. listopadu 1993.Od 8. listopadu 1998 dvacetpětka byla z Dělnické vedena na Palmovku a dále na Vozovnu Kobylisy. Ke stejnému dni byl zaveden na všech linkách jednotný interval, jak ho známe dnes (8 minut špička, 10 sedlo, 15 víkend, 20 večery).

linka 25 na Hradčanské (foto: JAH/2016)

Jak již bylo zmíněno v předchozím textu, další změna nadešla roku 2003. 30. srpna byla na svém západním konci převedena do současné trasy, tedy z Hradčanské jela přes Hládkov na Vypich a Bílou Horu. Celotýdenně byly nasazeny sólo vozy. V provozu byla i nová l. 15 (Vypich – Nádraží Holešovice – Březiněveská), která měla zabránit v přetěžování omezené 25.

Soupravy se na 25 vrátily až 8. ledna 2007, a to pouze ve všedních dnech. Vzápětí ale 3. listopadu 2009 opět došlo k celotýdennímu nasazení sól, navíc byly od 29. listopadu 2009 ukončeny večerní a víkendové spoje na Palmovce. Na Bílou Horu začaly jezdit všechny spoje linky č. 22, takže 25 byla zkrácena na Vypich.

setkání dvou nejstarších pražských vozů na lince 25 poblíž Balabenky v roce 2016 (foto: MCH/2016)

V souvislosti s reorganizací tramvajového vedení v Praze k 1. září 2012 byla 25 opět přesměrována do Hloubětína, konkrétně z Palmovky přes Balabenku, Nádraží Libeň a Hloubětín na Lehovec. Nasazena byla celotýdenně sóla. Drobná úprava začala platit od 28. srpna 2016, neboť od tohoto dne byla opět prodloužena na Bílou Horu za polovinu spojů linky 22, které byly zkráceny na Vypich.

dvacetpětka odjíždí z Nádraží Libeň do centra (foto: MCH/2015)

Mapa: Intervaly:

Pracovní den				Sobota			Neděle
RŠ	Se	OŠ	Ve	Do	Od	Ve	Do	Od	Ve
8	10	8	20	15	15	20	20	15	20

Zajímavá místa na trase:

• Břevnovský klášter – Břevnovský klášter, zámek Vojtěška, kostel sv. Markéty
• Pohořelec –kostel sv. Rocha, kostel Panny Marie Andělské, kaple svaté Barbory
• Strossmayerovo náměstí – kostel sv. Antonína

Platný jízdní řád Staré jízdní řády:

• Archiv 9 JŘ

Pokud máte zájem o další JŘ, napište do komentářů (máme pro období 2012 – 2016, někdy i starší).

Zveřejněno: 23. 9. 2012 Aktualizováno: 26. 9. 2016 Autor: Martin Chour