Jelikož odporové tramvaje byly špatné k životnímu prostředí a velká spotřeba energie u tramvají T3, došlo roku 1976 k vytvoření vozu T3M s tyristorovou výzbrojí.
T3M na Karlově náměstí (foto: MCH)
První zkoušky začali již v roce 1971 u vozu ev. č. 6000 (dnes ev. č. 8003). V roce 1973 se s ní mohli projet i cestující. Jelikož vše pokračovalo podle plánu, tak začala ČKD vyrábět elektrickou výzbroj TV1 do vozů T3M. Od T3 je na první pohled rozeznat, že na střeše má T3M brzdové odpory a ve voze je slyšet bzučící zvuk. Po voze ev. č. 6000, byly v roce 1976 zmodernizovány na vůz T3M také vozy ev. č. 6795 (dnes ev. č. 8005) a 6798 (dnes ev. č. 8006). Do roku 1978 vypravovány na zkušební jízdy a roku 1978 začala sériová výroba, která byla ukončena roku 1981.
T3M2-DVC na Floře (foto: MCH)
Zajímavým osudem si prošel i prototypový vůz ev. č. 6000, který byl přečíslován na 8003 a roku 1992 znovu přečíslován a to na ev. č. 9071. Vůz ev. č. 8088 přestavěn na cvičný tyristorový vůz ev. č. 5519 a vůz ev. č. 8087 přečíslován na ev. č. 8012. Za 20 let, tedy roku 1996 a 1997 byly některé z vozů T3M zmodernizovány na T3M2-DVC. Modernizace spočívala nahrazením skříně za skříň z vozu T3SUCS, poptávkové otevírání dveří, vytápění ohřátým vzduchem, rozmístění elektrické výzbroje a řidičský pult.
T3M2-DVC na Podolské vodárně (foto: MCH)
Vyrobeno bylo 18 kusů, které jako vozy T3M zůstali ve vozovně Hloubětín. Na vozech ev. č. 8088+8089 zkoušen dveřní pohon BAHOZA. Některé tramvaje tohoto typu někdy objevily do vozovny Motol nebo Pankrác. Vozy T3M2-DVC jsou následující ev. č.: 8009, 8015, 8051, 8053, 8063, 8067, 8068, 8072, 8074, 8076, 8077, 8079, 8080, 8082, 8083, 8087, 8088 a 8089.
u některých vozů T3M se objevuje ještě stará vozová skříň (foto: MCH)
Zveřejněno: 25. 2. 2012
Aktualizováno: 15. 5. 2014
Autor: Martin Chour
