Doprava jako věda?

Řada odborníků se na dopravních sněmech pře o to, zda je doprava vědou, či nikoliv. K tomu považuji za vhodné konstatovat, že ať je odpověď na tuto otázku jakákoliv, na podstatě našeho oboru to nic nemění. Doprava bude stejným oborem, ať ho označíme za vědu nebo nikoliv. Přesto k této otázce přednesu základní fakta a řeknu svůj osobní názor.

Předně, co je tedy doprava:

Doprava je obor zabývající se přesunem objektů v prostoru v rámci času.

Dle mého názoru je tato definice přesná a úplná, přičemž pod objekty si můžeme představit např. lidi, věci, zvířata… Doprava jako samostatný obor se tedy přímo nezabývá technickou ani stavební stránkou realizace přesunu, ale řeší, jakým způsobem se objekty přesouvají a budou přesouvat a jak k tomu co nejlépe využít dostupné prostředky.

Definice vědy:

Vědou je takový obor, který má:
1) vlastní předmět zkoumání
2) metody zkoumání
3) metaúroveň (tj. jazyk, kterým se vědci dorozumívají – pojmy, značky atd.)
4) soubor původních poznatků

Dle mého názoru doprava tak, jak jsem ji výše definoval, vědou je, protože splňuje všechny požadavky na vědu. Problém osobně nevidím ani tak v definici vědy a otázce, zda jí doprava vyhovuje, ale spíše v definici dopravy samotné. Doprava jako taková je velmi abstraktní obor, a proto může být pro někoho hůře uchopitelná. Vzhledem k výše uvedenému věřím, že všichni akceptují, když ve svých textech budu o dopravě hovořit jako o vědě.

V praxi se dopravní věda projevuje zejména ve veřejné hromadné dopravě a v koncepci dopravní infrastruktury. Je logické, že její poznatky mají větší dopad v oblasti přesunu lidí nežli věcí či zvířat, jelikož hlavně věcem většinou nevadí o něco delší přepravní cesta, a jedná se spíše o problém těch, kteří chtějí tyto věci přesunout. Většinou je zde větší možnost přesun regulovat a odborníci na přesun věcí – logistiku – se s těmito omezeními musí nějak vypořádat, aby to firmám způsobilo co možná nejmenší problémy.

Snahy o regulaci osobní dopravy jsou podstatně obtížnější, protože osobní dopravou se nelze předzásobit, nelze si ji schovat na jindy a ne vždy je možné využít k ní úplně jiný čas. Absence veřejné hromadné dopravy (VHD) nebo dlouhá cestovní doba tak často může vést k využití individuální automobilové dopravy (IAD). Nevhodně koncipovaná dopravní infrastruktura pak může zavinit přesun dopravní zátěže na komunikace, kde je vysoká zátěž nežádoucí.

Další kapitoly se proto budou zabývat přesunem osob, a to zejména s využitím VHD. Jedním z cílů VHD je právě i omezení IAD, jež velmi silně zatěžuje nejen životní prostředí, ale zejména komunikace a odstavné plochy, čímž vytváří tlak na stavbu další infrastruktury, a tím nepřímo vyvolává větší poškozování krajiny a finanční náklady.

Vytvořeno: 3. 11. 2016
Autor: Ondřej Kališ