Jízdní doby je nutné navrhnout tak, aby co nejvíce odpovídaly realitě s ohledem na běžný provoz v daném období a zajišťovaly stabilní provoz dopravního systému. Na zatížených komunikacích zejména ve městech je proto v pořádku, když se jízdní doby během dne mění, a byla by naopak chyba, pokud by jízdní doby nereagovaly na reálné výkyvy průjezdnosti. Jízdní doba u příměstských linek navíc musí počítat s odbavováním nastupujících cestujících!
Z reálně určených jízdních dob je nutné vytvořit systémové jízdní doby zahrnutím rezervy do jízdní doby, která teprve zajistí stabilitu systému. Vhodná rezerva v jízdní době je cca 5 %, což znamená u linky s hodinovou jízdní dobou rezervu 3 minuty. To rozhodně není něco, kvůli čemu by linka ztratila na atraktivitě vlivem čekání, ale spolehlivost linky se tím výrazně zvýší.
Každý systém navíc musí počítat s povolenou odchylkou od jízdního řádu, protože reálně není možné jezdit vždy zcela přesně. Tolerovaná odchylka by měla ideálně být – 1 až + 3 min, ovšem s tím, že tato odchylka je určená pouze na pokrytí provozních nepravidelností a není přípustné ji zneužívat. Bez konkrétního důvodu je tedy nepřípustný pozdní odjezd z výchozí zastávky, předčasný odjezd z výchozí zastávky nebo z určeného kontrolního bodu (příp. ze všech zastávek, které nejsou na znamení) atd.
Tolerovaná odchylka navíc neznamená, že spoj jede včas! Za včasnou jízdu lze považovat jedině jízdu přesně dle JŘ a tolerovaná odchylka je pouze míra zpoždění či předjetí, které není nutné řešit, není-li způsobeno pochybením personálu.
Pro nástup na vytíženější příměstské linky na zastávkách s velkým obratem je vhodné určit jako pevnou součást interního jízdního řádu také čas najetí na zastávku, jenž by měl zajistit povětšinou včasné odjetí z výchozí zastávky. Po řidiči nelze požadovat, aby odhadoval dobu odbavování cestujících a byl za její nezohlednění jakkoliv postihován! Toto je práce projektanta.
Obdobně na významnějších nácestných zastávkách je vhodné zahrnout rezervu na odbavování do jízdního řádu buď jako dobu stání (odlišit příjezd a odjezd) nebo prodloužením jízdní doby do této zastávky. Na zastávkách s velkým obratem cestujících, kde např. i v minulosti došlo k propojení linek, není nic špatného na vytvoření drobného čekání spoje zabraňujícímu přenosu zpoždění na druhou část linky v délce kolem 5 minut.
K zajištění stability dopravního systému je dále nutné zabránit zbytečnému přenosu zpoždění z návazných linek. Tam, kde je to možné, by základní přestupní doba měla být alespoň 10 minut a teprve potom by mělo následovat garantované čekání.
