Maroko, plným názvem Marocké království je monarchie na severozápadě Afriky. Hlavním jazykem je arabština, ale domluvíte se tu především francouzsky a na severu španělsky, neboť země byla do roku 1956 kolonií Francie a Španělska. Angličtinou se tu dorozumíte ve všech turistických lokalitách. Hlavním náboženstvím je tu islám a měnou je marocký dinár (1 dinár = 2,31 Kč).

Maroko sousedí se dvěma enklávama Španělska – Ceuta a Mellila. Defakto tak sousedí s Evropskou Unií. Na jihu země sousedí se Západní Saharou, sporným územím, které z 80 % Maroko ovládá. Zbylých 20 % ovládá osvobozenecké hnutí Polisario. Obě části území Západní Sahary jsou pak odděleny ochraným valem. Konflikt probíhá už od roku 1976, tedy 48 let. Maroko dále sousedí na východě s Alžírskem, se kterým má přerušené diplomatické vztahy a pozemní cestou není možné se dostat z jedné země do druhé. Alžírsko podporuje právě osvobozenecké hnutí Polisario.

Veřejná doprava je na africké poměry dostupná díky velkému množství soukromých dopravců. V Maroku jezdí od roku 2018 dokonce i rychlovlaky s rychlostí až 320 km/h.

Památky

Maroko je zajímavá země z hlediska různého podnebí. Zatímco na jihu se můžete projíždět skůtrem po písečných dunách nebo na velbloudech při teplotách vyšších jak 40 stupnů Celsia, ve středním Maroku naleznete nejvyšší zdejší horu Djebal Doubkal se 4 167 m, kde se udržuje i sníh. A dokonce se tu nachází známý skiareál Oukaïmeden, který se nachází v pohoří Velký Atlas poblíž Marakéše. Ve středním Atlase nalezneme i zelené lesy a údolí.

Maroko je jednou z nejnavštěvovanějších zemí Afriky pro evropské turisty, i proto jsou místní na turisty zvyklí a snaží se toho maximálně využít. Na nejnavštěvovanější místa platíte poměrně vysoké vstupné kolem 70 dinárů, cca 165 Kč.

Nejvíce navštěvovanými místem je bezesporu Marakéš, čtvrté největší město Maroka, které žije hojně nočním životem. Je to město jako každé jiné, kde naleznete trhy, starou část města (medinu) a několik památek. Mezi nejnavštěvovanější patří největší zdejší mešita Kotoubia uprostřed města, vedle ní největší tržiště Jemaa el-Fnaa se spoustou pouličních atrakcií během večera, velkolepý Bahia palác (placený vstup), hroby Saadiánů (Saadian Tombs, placený vstup) nebo El Badi palác (placený vstup), což je zničený palác v Marakéši, ze kterého se poměrně dost dochovalo.

Mezi další navštěvovaná místa patří největší město Casablanca s největší mešitou v Maroku – Hassana II. postavená v roce 1993, která má největší minaret na světě, který je 200 metrů vysoký.

Zajímavé je také hlavní město Rabat s opět zdejší medinou a pevností Kasbah. Mezi další přímorská města k navštívení patří i Agadir, kde se svezete k pevnosti lanovkou. Samotné město moc zajímavé není. Hojně navštěvované turisty je také Essaouira, malé město opět při pobřeží se zdejší starou medínou a množstvím obchodů.

Zajímavý je také Chefchaouen, což je modré město. Defakto vše ve městě je buď modré nebo bílé. Nachází se na severovýchodě uprostřed hor.

Jedno z nejhezčích měst je také druhé největší město Fés se zdejší medinou, nádherným parkem a obrovským množstvým obchodníků. Kdo má rád historii, může se podívat do Ait Ben Haddou, kde nalezneme největší dochovalé opevnění v Maroku, tzv. ksar.

Co vědět o Maroku?

měna dinár
pouště, zelené lesy i zasněžené hory
SIM kartu si můžete pořídit za cca 500 Kč i s daty na letišti nebo pak v centru měst
Nacházíte se v Africe, je třeba dbát o své věci. Dost častá je tu praktika, kdy vám motorkář vezme mobil či jiné věci, proto je třeba mít vše při sobě nebo na provázku. Na motorkách jezdí velké množství mladých teenagerů.
Maročané jsou rodilý obchodníci – prodají vám i nemožné a je nutné smlouvat o ceně
Ubytování seženete v Maroku zhruba od 400 Kč, zejména v centru v medinách jsou ceny nejlevnější (v riádech, které jsou vyzdobené dle místních zvyků)
Klasický oběd (například kuře s rýží) si pořídíte v Maroku kolem 150 Kč
Teplé moře, zejména na severním pobřeží
Ve velkém se v Maroku prodávají šátky, koberce, koření, ovoce všeho druhu, mátový čaj, kuře s rýží
Jednoduché cestování, velmi rozvinutá železnice a také soukromí autobusový dopravci za poměrně příznivé ceny

Železnice

Železniční doprava v Maroku je poměrně rozšířená a vlaky jsou klimatizované. Můžeme ji rozdělit do 3 segmentů – vysokorychlostní vlaky, rychlíky a osobní vlaky. Železniční síť provozuje dopravce ONCF.

Vysokorychlostní vlaky (dvoupatrové jednotky Alstom Euroduplex) s rychlostí až 320 km/h, známé spíše jako Al Boraq (pojmenované po mýtickém stvoření, které přepravovalo islámské proroky). V provozu jsou zhruba každou hodinu od 6 do 22 hodin mezi největším městem na jihu Maroka Casablancou (se 3 miliony obyvatel) přes Rabat (hlavní město Maroka) a Kenitru na sever do přístavního města Tanger. Nejvyšší rychlosti 320 km/h dosahují vlaky v úseku Tanger – Kenitra, kde byla postavena zcela nová trať. Celých 323 km z Tangeru do Casablancy ujedou vlaky za 2h a 10 minut. V plánu je prodloužit rychlovlaky z Casabalanci do Marakéše a zcela nově vybudovat železniční trať až do Agadiru. Mimojiné vybudovat i speciální trať pro rychlovlaky mezi Kenitrou a Casablancou, kde mohou dosud jezdit pouze 160 km/h. Na rozdíl od rychlíků jsou vysokorychlostní vlaky dražší. První vysokorychlostní vlaky vyjely 26. listopadu 2018 a dosud se jedná o jedinou vysokorychlostní trať v Africe.

Dálkové vlaky jsou obsluhované kupéčkovými vozidly (6 místné čalouněné nebo 8 místné koženkové) s lokomotivou, buď elektrickou nebo dieselovou dle tratě. V provozu jsou v těchto relacích:

Marrakech – Casablanca – Rabat – Kenitra – Meknes – Fés – každou hodinu od cca 6h do 22h
Tanger – Ksar-el-Kebir – Meknes – Fés – (Oujda) (2-6x denně)
Tanger – Ksar-el-Kebir -Kenitra -(3x denně)
Casablanca – Meknes – Fés – Oujda (2x denně)
Casablanca – (Taourirt) – Nador – Beni Ansar (2-3x denně) – nová trať od roku 2009
Casablanca – Ras Al Ain – Khouribga – Oued Zem (1x denně)
Ben Guerir – Safi (2x denně)
Oujda – Bouarfa (turistický vlak pouští, jezdící zhruba 2x ročně (např. letos v září), tzv. Oriental Desert Express)

V provozu jsou i noční vlaky (vždy obousměrně) Marrakech – Tanger, Casablanca – Oujda, Casablanca – Nador a Oujda – Tanger (tento nemá lůžka). Doporučuji si koupit jízdenky předem, vlaky mohou býti i vyprodané (vlastní zkušenost).

Příměstské vlaky (TNR – Train Navette Rapide) – jedná o vlaky z Casablancy, které jezdí každých 30 minut až 2 hodiny od 6h do 22h a obsluhují okolní města. Nasazovány jsou na ně od roku 2006/7 dvoupatrové jednotky TAF ALe 426 (či ONCF Z2M) s maximální rychlostí 160 km/h nebo jednopodlažní jednotky ONCF ZM 01 až ZM 14 z let 1983-1992, které tu jezdí od startu příměstských vlaků. Na rozdíl od dálkových vlaků vyjíždí příměstské vlaky v Casablance z přístavu (Port) blíže centru, kdežto dálkové vlaky z “cestovatelského” (Voyageurs) nádraží. Jedná se o tyto tratě:

Casablanca (Port) – Mohammédia – Temara – Rabatem – Salé – Kenitra – od roku 1984 do Rabatu a od 1992 až do Kenitry, každých 30 minut. Vlaky jsou hojně využívané, zejména v Casablance doporučuji jít až do zadní části vlaku, která je prázdnější. Jezdí zde pouze dvoupodlažní novější jednotky.
Casablanca (Port) – letiště Casablanca – od roku 1993, každou hodinu, pouze jednopodlažní jednotky ZM
Casablanca (Port) – El Jadida – od roku 2002, každé 1-2 hodiny
Casablanca (Port) – Berrechid – Settat – od roku 2008, každé 2 hodiny

Zajímavostí je, že nejvíce vyhledávané turistické destinace, které nemají spojení autobusem, jsou provozovány také železniční společností ONCF (pod značkou Supratours), která si pro to pořídila několik autobusů Scania. Jedná se zejména o relace Marrakech – Agadir a Marrakech – Essaouira.

Elektrifikované jsou tratě od Marakéše přes Casablancu a Kenitru do Fésu a z Kenitry do Tangeru.

Jízdenky a jízdní řády vlaků najdete na stránce www.oncf-voyages.ma. Jízdenky si samozřejmě můžete koupit i na nádražích, kde si ovšem vyčkáte v dlouhé frontě od 10 po 30 minut. Automaty na jízdenky na nádražích jsou pouze pro marocké občany. Cena jízdenek se liší i dle denní doby.

A jaké jsou plány na železnici do dalších let? Jelikož maročané jsou velcí fanoušci fotbalu a budou hostit Mistrovství světa ve fotbale v roce 2030, plno plánů se upíná k tomuto roku. V plánu je propojit železnicí Evropu s Afrikou, tedy od Gilbraltaru po Tanger, rožšířit vysokorychlostní tratě po Maroku, zejména zrychlení vlaků mezi Kenitrou, Casablancou a Marakéšem na rychlost 350 km/h, prodloužení železniční sítě až na jih do Agadiru, vybudování nové tratě z Casablancy přes Khouribgu do Beni Mellal a pořízení 168 nových vlaků v letech 2027 až 2030.

Dálková autobusová doprava

Dálková autobusová doprava je velmi rozšířená. V drtivé většině tu potkáte moderní autobusy především značky Scania s klimatizací. Na lokálnějších trasách ovšem můžete potkat stále autobusy z 90. let (především značk DAF, občas MAN nebo Renault), které klimatizací vybavené nejsou.

Jezdit s autobusem po Maroku je občas zážitek. Potkáte tu kromě dvou státních dopravců Supratours a CTM, také mnoho soukromých. Ty na rozdíl od státních jsou levnější, ale zřídka kdy odjíždějí včas. Vždycky se totiž čeká než se zaplní, což znamená, že místo v 18h můžete klidně odjet v 19h. Důležité je také zmínit, že státní dopravci mají většinou jinde autobusové nádraží než soukromí dopravci.

To není jediný oříšek, do autobusů během té doby chodí různí prodávající a nabízejí různé produkty od ořechů přes ubrousky, vodu, nabíječky po žebrání na malé děti. I samotný příchod na nádraží má co do sebe. Pořvávají na vás kam jedete a když jim řeknete destinaci, ihned vás táhnou k busu a chtějí provizi za nevyžádanou “pomoc”. Dobré je předem se zeptat na cenu a čas odjezdu.

Nedílnou součástí cesty soukromým dopravcem může být tankování během cesty nebo přestávka na jídlo – oboje kolem 30-60 minut. Může vás kontrolovat i před vjezdem do města policie, zejména ve večerních hodinách. V přepočtu na kilometr vás cena vyjde od 0,7 kč na km po 1,5 Kč na km. Záleží na smlouvání a dopravci.

Každopádně díky velmi rozšířené autobusové dopravě se dostanete v Maroku odkudkoliv kamkoliv po celý den, i v brzkých ranní nebo večerních hodinách. Pokud už autobus nejede, můžete využít i sdílená taxi (převážné staré Mercedesy, často neoznačené).

Autobusy jsou kolikrát neoznačené, proto je nutné se často doptávat, kam autobus míří.

Do škol vozí děti po celé zemi žluté mikrobus, ať novější nebo starší. Jezdí jich tu opravdu mnoho po celé zemi. Laickým odhadem přes 1000 vozidel. Občas na školní dopravě v Maroku potkáte i klasické 12 metrové autobusy. Zejména od roku 2019 se sem dovezlo několik starších autobusů vyřazených ve Francii darem. Např. i Irisbusy Recreo nebo koncem loňského roku i jeden Axer. Jelikož tyto autobusy jezdí pouze na školní dopravě a jsou rozmístěné po celé zemi, je obtížné je odchytnout. Jediný velký školní autobus jsme potkali za celých 8 dní jen tento.

Městská hromadná doprava

Úroveň městské hromadné dopravy se liší město od města. Každé větší město ale městskou dopravu má – v provozu je většinou od 7 do 22 hodin. Ranní špička začíná kolem 8. hodiny, odpolední špička končí po 19. hodině. Většina autobusů je označena číslem, někdy i cílovou destinací. Do autobusů se standardně nastupuje předem a platí se u řidiče a vystupuje zadem. Průvodčí v MHD již neexistují. Místní ještě kolikrát nejsou zvyklí na tlačítko stop, v některých autobusech ani nejsou a informace o výstupu se tak dává zabušením rukou na sklo dveří nebo okna. Městskou dopravu provozují soukromí dopravci se smlouvou na několik let.

Přestože většina autobusů je vybavena klimatizací, nefunguje. A to i u nových autobusů 2-3 roky starých. S funkční klimatizací jsme se setkali pouze v největším městě Casablance a hlavním městě Rabatu. Bohužel kolikrát jdou cestující nefunkční klimatizaci naproti, neboť otevírají okénka.

Autobusy jsou často narvané, výjimkou je maximálně Casablanca, kde došlo před 2 lety k velké revoluci v městské dopravě a navýšení kapacity vozidel. Kloubové autobusy potkáte v Maroku pouze v Casablance (Mercedesy), Rabatu (Mercedesy), Marakéši (Scanie) a Kenitře (MANy).

Trolejbusy jezdí v Maroku pouze v Marrakéši, více se dozvídete dále. Jedná se o jediný trolejbusový provoz v Africe, zprovozněný v roce 2018. Jedná se o první BRT systém v Maroku, bohužel zbytečný nebo lépe řečeno nefunkční.

S tramvajemi se setkáte v Maroku pouze v Casablance od roku 2012 a Rabatu (Sale) od roku 2011 a jízdenku je nutné si koupit na rozdíl do autobusů předem v automatu nebo na zastávce tramvaje u prodejce v budce. V Casablance se na zastávku tramvaje dostanete pouze přes turniket, stejně tak v případě autobusů na bázi BRT, které začaly jezdit v Casablance na dvou tratích od března 2024.

Metro v Maroku nejezdí, bylo ovšem několikrát plánováno v Casablance, vždy z toho ale sešlo.

Integrovaný dopravní systém nebo přestupní jízdenky v Maroku neexistují, zárodek IDS ovšem funguje v Rabatu, blíže ovšem v sekci o daném městě.

V městské dopravě se stále objevuje nešvar z dob minulých, kdy byly autobusy častokrát narvanější než dnes. Zejména mládež se vozí ze srandy/adrenalinu na zádi autobusu nebo i kvůli nedostatečné kapacitě ve vozidle. Setkat se s tím stále můžete zejména ve večerních hodinách zejména v Meknes (za mé návštěvy za den 3x), ale také ve Fésu, Tangeru, Larache, Agadiru nebo možná i v jiných městech. Ve Fésu jsem byl i svědkem toho, kdy narvaný školní linkový autobus odjel s otevřenými dveřmi. Zejména kvůli těmto skutečnostem vypadají a možná i technicky jsou některé autobusy po 5-10 letech provozu na odpis.

V posledních letech se zejména ve větších městech klade důraz na nízkopodlažnost vozidel, nakupování nových vozidel (zejména vyrobených částečně v Maroku – Scanie a MANy) a ne ojetin. Nejčastějšími nakupovanými značkami jsou Scanie, Mercedesy a MANy. Vozidla na MHD nejsou starší více jak 15 let (výjimkou je Marakéš, Guercif a Larache s vozidly i z 90. let).

Pojďme se nyní podívat na městskou dopravu v jednotlivých městech Maroka.

1. Casablanca a Mohhamédia

Největším městem Maroka je Casablanca se 3,5 miliony obyvatel na západě při pobřeží. Dominantou města je především mešita Hasana II., která byla postavena v roce 1993. Jedná se o největší mešitu v Maroku a sedmou největší na světě.

Od konce roku 2012 jezdí v Casablance jedna tramvajová linka, ke které se přidala v roce 2019 druhá (značené T1 a T2). Koncem června 2024 mají být otevřeny další 2 tramvajové linky T3 a T4. Tramvajová síť má aktuálně 47 km, s novými 2 linkami to pak bude 73 km. Tramvaje jezdí všude po svém tělese. Některé ulice jsou navržené tak, že je že prostor pouze pro tramvaje a chodce.

Pro nové tramvajové linky T3 a T4 bude pořízeno 80 nových tramvají Alstom Citadis X05. Aktuálně jezdí ve městě celkem 190 tramvají Alstom Citadis 302 dodávaných postupně mezi lety 2012-2020, které jezdí ve dvojicích a dohromady má tak souprava obdivuhodných 64 metrů.

Od března 2024 jsou v provozu v Casablance 2 BRT linky na kterých potkáte celkem 40 kusů 21 metrových vozidel Mercedes-Benz CapaCity L. Spolu se 4 tramvajovými linkami a příměstskými vlaky mají tvořit páteř zdejší veřejné dopravy. Jedna z BRT linek vede radiálně k centru města (BW2), avšak ne až k němu a druhá vede tangenciálně (BW1). Ve špičce jezdí autobusy každé 5,5 minuty, o víkendech po 8-15 minutách.

A jak to funguje na BRT koridorech a u tramvají? Na každé zastávce čeká minimálně jeden člověk, který kontroluje zda cestující nejedou na černo a platí si jízdenky v automatech a vstupují na zastávku přes turnikety, případně pomáhají a dohlíží. Na zastávku se dá dostat vždy jedním směrem a druhým směrem odejít, což je na jednu stranu praktické v tom, že se nemísí cestující mezi sebou, na druhou stranu například u tramvají jsou zastávky tak dlouhé, neboť jezdí v soupravách o délce cca 64 metrů, že takovéto řešení je dost nepohodlné.

V Casablance provozuje od roku 2020 městskou dopravu dopravce ALSA. Ten postupně od února 2021 zařadil do provozu celkem 700 nových klimatizovaných autobusů. Klimatizace v autobusech funguje, bohužel místní tuto snahu sabotují otevíráním okének při funkční klimatizaci, čímž se její účinek snižuje. Z celkového počtu 700 vozidel je 200 značky Scania a 500 značky Mercedes-Benz Conecto (420 standardních a 80 kloubových vozidel). Scanie Irizary i3 byly vyráběné přímo v Maroku v závodě Skhirat. Podvozek je od švédské Scanie, karoserie od španělského Irizaru.

V přechodné době po příchodu nového dopravce jezdily v Casablance ojeté autobusy z Evropy, které byly následně rozprodány do jiných marockých měst (Marakéš, Fés, Tanger). Převážně se jednalo o Solarisy Urbino, MANy Lon´s City a Mercedesy-Benz Conecto a Citaro. Do roku 2020 bylo možné spatřit v Casablance například staré Renaulty PR312.

Jízdné v autobusech v Casablance stojí 5 MAD (cca 12 Kč), což je maličko zvláštní neboť v tramvajích a na BRT koridorech vás vyjde s čipovou kartou na 6 MAD. Pokud ji nemáte, tak na 2 jízdy 7 MAD a jednorázové 8 MAD (cca 19 Kč). Pokud chcete využívat čipovou kartu v tramvajích a na BRT koridorech, vyjde vás pořízení na 15 MAD, tedy při více jak 15 jízdách se vám už vyplatí si ji pořídit.

Nastupuje se předními dveřmi a platí se u řidiče v autobusech. Ve všech prostředcích MHD je i WiFi. Městská doprava v Casablance je zajišťována na linkách 1-142. Příměstské linky nesou čísla 3xx a 6xx. Kromě těchto linek zajišťuje ALSA se stejnými autobusy i městskou dopravu v Mohammédia. Zde nesou linky čísla řady 9xx.

Městská doprava v Casablance je v provozu od 6 do 21.30 hodin. Tramvaje a linky BRT až do 22.30.

Vozový park:

420 ks Mercedes-Benz Citaro – od 2021
80 ks Mercedes-Benz Conecto 18m – od 2021
200 ks Scania Irizar i3 – od 2021
40 ks Mercedes-Benz CapaCity L – od 2024
190 ks Alstom Citadis 302 – od 2012
80 ks Alstom Citadis X05 – od 2024

2. Fés

Druhým největším městem je Fés, který má 3x méně obyvatel jak Casablance – jen 1,1 milionu. Ve Fésu se setkáte pouze s autobusy. Město je rozděleno defakto na 2 části. Na sídliště a staré město (medinu), kam autobusy také přijíždí. I linkové vedení je zajímavé neboť celý den nejezdí autobusy stejnou trasou a ve špičce se některé linky vyhýbají centru. Pro turisty je bezesporu zajímavé staré město s množstvím obchodů, úzkých uliček a památek, naopak samotný Fés (sídliště) nenabízí nic k navštívení.

Koncem loňského roku a začátkem letošního roku proběhla velká proměna vozového parku, kdy na místo starých modrých vysokopodlažních autobusů začalo jezdit zhruba 50 ks nízkopodlažních autobusů (ev. č. 34xx), bohužel ojeté z Casablancy, které tu jezdily mezi lety 2020-2021 a předtím v Evropě přes 10 let. Ty mají typický bílo-žlutý lak a mají ve městě jezdit dočasně, než přijdou nové autobusy. Jedná se o autobusy Solaris Urbino, Mercedes-Benz Citaro a Conecto (i v 15 metrové verzi), Scanie OmniLink a MAN Lion´s City.

Některé autobusy mají ještě původní bílo-modrou barvu. Jedná se buď o Iveco Daily BBC nebo o Mercedesy-Benz Sprintery, které ve městě jezdily i před říjnem 2023, kdy došlo k radikální obměně vozového parku. V plánu je nákup celkem 227 nových autobusů v letošním/příštím roce. Mezi 227 novými autobusy, které mají být do města dodány, by mělo být 90 ks minibusů, 125 ks 12 metrových autobusů a 12 ks 15 metrových autobusů s tím, že 114 z nich by mělo vlastnit přímo město Fés.

Původní pro Fés typická vysokopodlažní Volva Jaghri jsme už na městských linkách nepotkali, nicméně stále je můžete vidět v rámci příměstské dopravy. Jezdily ve městě od roku 2010 minimálně do konce roku 2023, kdy byly postupně od října 2023 nahrazovány žlutými ojetými autobusy. Autobusy nejsou označené číslem, každopádně vyjíždí od vlakového nádraží ve Fésu do okolních vesniček. V provozu jich zde bylo přes 70, aktuální množství těchto autobusů už bude zanedbatelné po dodávce ojetých autobusů z Casablancy. Dalšími typickými autobusy pro Fés byly vysokopodlažní Volva ABG, které už na městské dopravě také nepotkáme. V provozu jsme potkali pouze jeden vůz. Zda jel pouze na služební jízdě nebo v rámci příměstské linky je otázkou. Tyto autobusy jezdily ve Fesu na MHD mezi lety 2009-2023. V provozu jich bylo cca 45 ks.

Městskou dopravu provozu společnost City Bus a jízdné vás vyjde na 4 MAD. V autobusech opět nefunguje klimatizace, přestože ji vozidla mají. Autobusy zajíždějí také do starého města, konkrétně jedna midibusová linka.

Vozový park:

Mercedes-Benz Sprinter – 34 ks, od 2017
Iveco Daily BBC – 5 ks, od 2020
Solaris Urbino III 12 – cca 16 ks, ojeté z Evropy, vyrobené 2008, od roku 2023 ve Fésu
Mercedes-Benz Conecto II – cca 19 ks, ojeté z Casablancy a Evropy, vyrobené 2008-2010, od roku 2023 ve Fésu
Mercedes-Benz 0530 LE Citaro – cca 2 ks, ojeté z Casablancy a Evropy, vyrobené 2008-2010, od roku 2023 ve Fésu
Mercedes-Benz 0530 LE Citaro 15m – cca 5 ks, ojeté z Casablancy a Evropy, vyrobené 2008-2010, od roku 2023 ve Fésu
MAN Lion´s City – cca 3 ks, ojeté z Casablancy a Evropy, od 2023 ve Fésu
Scania OmniLink CN230UB – cca 6 ks, ojeté z Casablancy a Evropy, od 2023 ve Fésu

3. Tanger

Třetím největším městem je Tanger s 1 milionem obyvatel, kam se dostanete vysokorychlostním vlakem. Toto město jsme nenavštívili. I zde jezdí ojeté autobusy z Casablancy. Městskou dopravu zde od roku 2015 provozuje opět ALSA. Od června 2024 je možné se městským autobusem dostat až na letiště, což do současnosti nešlo a pro cestu z letiště bylo nutné využít služeb taxi. Při této příležitosti byly zakoupeny také 2 nové autobusy Mercedes-Benz Conecto III.

Vozový park:

Tata hispano motors mini – 36 ks
Tata hispano motors – cca 85 ks (cca 40 ks ve starší vysoké verzi)
Scania Jaghri – cca 85 ks
Mercedes-Benz 0530 LE Citaro – cca 21 ks, ojeté z Casablancy a Evropy, vyrobené 2008-2010, od roku 2023 v Tangeru
Mercedes-Benz Conecto II – cca 6 ks, ojeté z Casablancy a Evropy, vyrobené 2008-2010, od roku 2023 v Tangeru
Scania OmniLink CN230UB – cca 5 ks, ojeté z Casablancy a Evropy, vyrobené 2008-2010, od roku 2023 v Tangeru
Scania Higer – 1 ks, od 2023
Mercedes-Benz Conecto III – 2 ks, od 2024

4. Marrakech

Čtvrtým největším městem Maroka je Marakéš s 960 000 obyvateli. Jedná se o jedno z nejvíce turisticky navštěvovaných měst v Maroku. Městskou dopravu tu opět provozuje dopravce ALSA, již od roku 1999.

Z hlediska veřejné dopravy se jedná o město, kde naleznete jedny z nejstarších autobusů na městské hromadné dopravě (starší jezdí jen v malých městech Larache a Guercif). Nejstarší Volva tu pochází z roku 1999. Vidina nových autobusů je zatím v nedohlednu. Smlouva měla skončit po 15 letech v roce 2014 s tím, že mohla být prodloužena do roku 2019. Od té doby dochazí rok co rok o jednoroční prodloužení smlouvy. Nejstaršími autobusy na MHD v Marakéši jsou Scanie El Bahri z roku 1999, tedy 25 let staré. V Marakéši potkáte také hojně zastoupené po celém Maroku Tata Hispano, což jsou nízkopodlažní ale i vysokopodlažní autobusy. Zvenku vypadají shodně. V roce 2010, kdy byl dodán první kus ev.č. 9161, se jednalo o první nízkopodlažní autobus v Marakéši.

Zejména na lince 16 v Marakéši potkáte kloubové autobusy. Kromě jednoho Solarisu Urbino zde potkáte jen tyto staré vysokopodlažní Scanie Hispano z roku 2006. V provozu jich má ALSA kolem 10 ks. Na některých linkách potkáte i 15 metrové autobusy Scania Jaghri, které jsou také hojně zastoupené po celém Maroku, většinou ale ve 12 metrové verzi. Zároveň mají dvě různé karoserie.

Pár autobusů známe i z Evropy, v Marakéši také najdeme. Jedná se zhruba o 10 ks třídveřových Solarisů Urbino, které původně jezdily mezi lety 2020-2021 v Casablance v Maroku (a předtím v Evropě) a po dodávce zcela nových autobusů Scania a Mercedes byly vyřazeny a rozprodány do různých měst po Maroku, včetně Marakéše. Od ostatních autobusů se liší i číslováním. Zatímco původní autobusy jsou číslované od 9001 po 9296, tyto Solarisy mají čísla 32813-32831. V Marakéši jezdí na MHD také jeden Solaris Urbino 18 v metro stylu. Na rozdíl od ostatních vysokopodlažních autobusu Volvo zaujme svým vzhledem, barvou i tím, že se jedná o jediný nízkopodlažní kloubový autobus.

Jedinou mikrobusovou linkou v Marakéši je linka 2, která jede jako jediná do úzkých uliček centra města, obdoba pražské linky 194. Potkáte na ni Mercedesy nebo Irisbusy.

V Marakéši jezdí hodně linek, číslované od 1 do 66 a pak pár příměstských tříciferných. Každopádně i některé dvouciferné lze považovat především za linky příměstské. Většina linek jezdí od 6.00 do 22.30 a následně začíná provoz 4 nočních linek. Nejkratší interval je 10 minut v období od 7.30 do 20h, v okrajových obdobích jsou intervaly delší. Některé linky jezdí po zmíněných 10 minutách, některé ale i po 2 hodinách.

Na letiště v Marakéši se pak dostane linkou 19, která jezdí co půl hodiny a jízdné vás stojí 30 MAD, což je o dost dražší než linky MHD. Na letiště se každopádně dostanete i jinými linkami MHD, jen budete muset dojít až ke křižovatce cca 500 m od letiště.

Jízdné stojí na MHD 4 MAD, tedy cca 10 Kč. Jízdné se platí v Marakéši u řidiče, vystupuje se zadními dveřmi. Autobusy jsou až na pár výjimek dvoudveřové. Některé linky jedou i za město. Stejně jako ve většině jiných městech Maroka, autobusy jsou sice vybaveny klimatizací, která ovšem není funkční.

V Marakéši funguje systém BRT, první v zemi. Tedy funguje je zavádějící slovo. Od roku 2017 potkáte v Marakéši celkem 10 trolejbusů, které jezdí na BRT koridoru mezi centrem a západem města. Dřív se na koridoru alespoň dle Moovitu jezdilo co 6 minut, aktuálně tu jezdí 2 trolejbusy v intervalu cca 30 minut a nejezdí s tím prakticky nikdo (většinou 1-2 lidí, co jim to “náhodou” přijelo), přestože v souběhu jezdí narvané autobusy. Ze “slavného” BRT koridoru je nyní tak provoz o dvou trolejbusech, aby se neřeklo, že se jednalo o zbytečný projekt. Celý BRT koridor není zatrolejovaný, pouze část dále od centra. Ve zbývajícím useku jezdí tedy trolejbusy na baterie. Jedná se zároveň o jediný trolejbusový systém v zemi a v Africe.

Vozový park:

Scania El Bahri – cca 80 ks, od 1999
Scania Hispano – cca 70 ks, od 2001
Scania Hispano 17m – cca 10 ks, od 2006
Scania Tata Hispano – cca 40 ks, od 2010
Scania Iria – cca 30 ks
Scania Jaghri – cca 30 ks
Solaris Urbino 12 III – cca 10 ks, od 2023, původem z Evropy, vyrobené 2008
Solaris Urbino 18 – 1 ks
Mikrobusy Mercedes a Irisbus – cca 4 ks

5. Rabat-Salé-Témara

Dalšími 3 velkými městy jsou Rabat, Salé a Témara. Rabat je hlavní město Maroka s 600 000 obyvateli, Salé má 900 000 obyvatel a Témara 300 000 obyvatel, celkem tedy mají kolem 1,8 milionu obyvatel. Dohromady spolu tvoří defakto jeden celek. Mezi Rabatem a Salé jezdí i 2 tramvajové linky.

Od roku 2011 zde jezdí tramvaje Alstom Citadis na 2 linkách – první tramvaje v Maroku (resp. tramvaje v Rabatu jezdily i mezi lety 1917-1930). V roce 2022 byla tramvajová linka 2 na obou svých stranách prodloužená, celkem o 12 stanic. Stejně jako v Casablance, i v Rabatu jezdí tramvaje ve dvojicích o délce 64 metrů. Celkem zde jezdí 66 tramvají. Jízdné vás vyjde na 6 MAD, tedy o 1 MAD více než v autobuse. Tramvaje provozuje společnost Transdev.

A jak funguje odbavení v tramvajích v Rabatu? Na rozdíl od Casablancy zde nemáte turnikety, ale pouze automaty na jízdenky ve stanicích. Zároveň si můžete koupit lístek i v budkách na zastávkách. Jízdenky pak aktivuje v tramvajích v označovači.

Od roku 2019 provozuje městskou dopravu v Rabatu ALSA. Ta v roce 2019 pořídila celkem 248 autobusů Scania Higer (ev.c. 30001-30248) a 102 autobusů Mercedes-Benz (ev.c. 30249-30350). Autobusy jsou vybavené klimatizací, ktera příliš neúčinkuje, neboť cestující všude otevírají okénka. Zhruba polovina ze 102 autobusů Mercedes-Benz Conecto je v kloubové verzi. Potkáte je například na linkách 3, 6 nebo 38. Přestože městské linky v Rabatu provozuje ALSA s moderními autobusy, potkaly jsme během rána také toto Volvo od neznámého dopravce.

Autobusová síť se skládá z linek jezdící v Rabatu (dvojciferné a 1xx), Salé (2xx) a Témaře (3xx). Autobusy jsou v provozu od 6 d 21.30 a jízdné vás vyjde 5 MAD a platí se při nástupu u řidiče.

Autobusy končí na dvou centrálních zastávkách v Rabatu. V provozu je i linka k letišti AE, která jezdí po hodině a půl a jízdné stojí 25 MAD.

V hlavním městě Rabatu bylo od 1. prosince 2022 otevřeno zcela nové nádraží na evropské úrovni, což se o zbylých nádražích v Maroku moc říci nedá. Nádraží je čisté, nachází se tu digitální tabule s odjezdy, nikdo vás nenahání na konkrétní autobus, k nádraží jede i městská linka 36, případně můžete využít sdílené taxi pagíny, které vás do centra odvezou za 8 MAD (klasické taxi za 40 MAD).

A že by byl v Rabatu zárodek integrované dopravy? Tak by se mohlo mluvit o projektu TramBusu v Rabatu, spuštěného v roce 2019. Na jednu jízdenku za 8 MAD dojede na jihozápadní konečnou tramvaje a odtud se na stejný lístek pojedete autobusovou linkou 30 do Temary. V plánu je prodloužit tramvaje až sem.

Rabat má aktuálně 2 nádraží. Jedno hlavní na jihu města, kde zastavují i rychlovlaky Al Boraq a pak v centru města pod zemí, které je v rekonstrukci, každopádně vlaky zde stavějí.

Vozový park:

Mercedes-Benz Conecto III – cca 48 ks, od 2019
Mercedes-Benz Conecto III G – cca 52 ks, od 2019
Scania Higer – 248 ks, od 2019
Alstom Citadis 302 – 66 ks, od 2011

6. Meknes

Dalším velkým městem v Maroku je Meknes se 600 000 obyvateli.

Od roku 2019 jsou do města postupně dodávány malé autobusy Iveco Daily BBC (ev.c. 1336-1371). Aktuálně jich zde jezdí cca 36 ks. V roce 2017 bylo uvedeno do provozu celkem 30 autobusů (ev.c. 1826-1855) Volvo B7R BBC. V roce 2016 bylo dodáno cca 5 ks vozu King Long Jaghri, vypadající totožně s těmito vozidly (ev.c. 1901-1905). V provozu je tu od roku 2023 celkem 14 nízkopodlažních autobusů (ev.c. 1868-1883) Volvo B8R BBC. Opět není v provozu klimatizace. Hojně jsou v Meknes zastoupeny i Mercedesy Sprintery. Celkem by tu mělo jezdit 23 vozidel ev.c. 1001-1023. Vozidla Iveco Daily, Isuzu i King Long jsou postupně na ústupu a setkáte se s nimi ojedinělé. Většinou se jedná o cca 7-8 let stará vozidla.

Zejména kvůli přeplněnosti a nedbalému chování ze strany mládeže jsou vozidla po 8 letech a méně v hrozném technickém stavu. Autobusy jsou často vysklené a místo skel se nýtují plechy, autobusy jsou obouchané a často i dveře v nevhodném stavu.

Meknes – místní zábava. Vozeni se na zádi autobusů.

V provozu je přes 20 linek.

Jízdné vás vyjde na 2,5-4 MAD a kupuje se buď u řidiče a v případě otevírání všech dveří u průvodčího. Městskou dopravu provozuje společnost City Bus od roku 2005, druhý největší poskytoval městské dopravy po ALSE.

Vozový park:

Isuzu Tata Hispano – cca 3 ks, od 2014
Iveco Daily BBC – cca 2 ks
King Long Jaghri – cca 5 ks, od 2016
Volvo B7R BBC – cca 30 ks, od 2017
Iveco Daily BBC – 36 ks, od 2019
Mercedes-Benz Sprinter – cca 23 ks, od 2020
MAN BBC – 1 ks, od 2022
Volvo B8R BBC – 14 ks, od 2023

7. Kenitra

Kenitra je marocké město poblíž hlavního města Rabatu u pobřeží se 430 000 obyvateli. Od roku 2022 tu jezdí 100 nových MANů a 36 malých autobusů Isuzu (ev.č. 52301-52336).

Celkem 89 standardních MANů Irizar (ev.c. 51201-51289) bylo vyrobeno částečně v Maroku, zatímco zbývajících 11 kloubových autobusů (ev.c. (51101-51111) bylo vyrobeno v Evropě. V provozu je v Kenitře také 11 kloubových autobusů MAN nové generace. Přestože autobusy jsou vybaveny klimatizací, nefunguje a všude jsou otevřená okénka.

Jízdenky do autobusy se standardně kupují u řidiče. Jízdenka vás vyjde na 4,5 MAD (cca 11 Kč).

V provozu je přes 20 linek. Zejména na lince 30, která jede až k nádraží, byste měli potkat kloubové autobusy MAN.

Vozový park:

Isuzu Anadolu Citybus – 36 ks, od 2022
MAN Irizar i3 – 89 ks, od 2022
MAN Lion´s City 19m – 11 ks, od 2022

8. Agadir

Agadir je přístavní město se 420 000 obyvateli. V provozu je tu několik linek číslovaných 1-99, které v různých intervalech jezdí po městě i mimo něj.

Jízdné tu stojí 2,5-4 MAD dle typu linky, tedy cca 7-10 Kč. Většina linek má cenu 3,50 MAD. Opět se nastupuje předními dveřmi a vystupuje zadními.

Celkem jezdí po městě přes 200 autobusu čísel 9501-9704. Zhruba čtvrtina autobusů je nízkopodlažních. Opět je nefunkční klimatizace. Nejvíce zastoupenými autobusy v Agadiru jsou bezesporu Tata Hispano, které tu jezdí od roku 2010, kdy MHD převzala společnost ALSA. V provozu jich je zde kolem 170 ks ať v nízké nebo vysokopodlažní verzi.

Na letištní lince AE, která je v provozu od roku 2023 a jízdné vás vyjde na letiště 50 MAD (120 Kč), potkáte Scanie Iria, jedny z nejnovějších autobusu v Agadiru. V provozu jich je tu cca 10 ks. Jako levnější variantu lze využít linky 37, která staví kousek od letiště na terminál v Inezgane a poté linkou 98 do centra města. To vás vyjde jen na 7 MAD.

Městská doprava v Agadiru je v provozu od 6 do 22h. Část linek jezdí jen od 7 do 20h. Součástí městské dopravy je také několik příměstských linek. Od autobusového nadrazi v Inezgane, kam přijíždí dálkové autobusy, se dostanete do centra linkou 98. Druhé autobusové nádraží se nachází přímo v Agadiru, kam jezdí také autobusy na Essaouiru a Marakéše.

V červnu by se měl po 2 ročním zpoždění otevřít BRT koridor v Agadiru. V plánu jsou 3 linky, nejdříve by se měl otevřít jedna. Na rozdíl od Marakéše vede BRT koridor přes celé město od západu na východ. Součástí koridoru jsou i cyklostezky.

Za navštívení určitě stojí v Agadiru kabinová lanovka k pevnosti Oufella, která byla zprovozněna v červenci 2022 a dosud se jedná o jedinou lanovku v Maroku. V plánu je zprovoznit druhou lanovku letos v Agadiru, která má vést z pevnosti k největšímu vodnímu světu v Maroku. Cena zpáteční jízdenky je 120 MAD. V plánu je celkově vybudovat zábavní park Danialand. Lanovka je v provozu každý den od 10 do 23 hodin.

Z Agadiru, konkrétně z terminálu v Inezgane do Lgliaa jezdí stařičké Renaulty dle místních z počátku 90. let.

Vozový park:

Tata Hispano – cca 170 ks, od 2010
Scania Iria – cca 15 ks
Scania Jaghri – cca 15 ks

9. Safi

Safi je marocké město s 300 000 obyvateli. V roce 2019 došlo k obměně vozového parku, díky čemuž jezdí ve městě nové MANy. Celkem bylo zakoupeno 47 autobusů, z nichž celkem 30 ks (ev.c. 4131-4160) je 12 metrových nízkopodlažních MAN Lion’s City. Bohužel byt jsou všechna vozidla vybavena klimatizaci, opět nikde nefunguje.

Jízdné stojí 4,50 MAD, tj. cca 11 Kč.

Linka 14 je defakto jedinou regionální linkou v Safi. Kvůli tomu jsou na ni nasazovány tyto příměstské vysokopodlažní autobusy MAN Lion’s Intercity (ev. c. 4230-4139) opět z roku 2019. Mezi příměstské linky patří i linka 11, ta by dle webových stránek ale měla jezdit 1x týdně. Občas je můžete potkat i na jiných linkách. Dopravce jich má celkem 10 ks.

Ve městě jezdí také pár mikrobusových linek. Mezi ně patří linky 2 a 17. Na ně je nasazováno celkem 7 autobusů Isuzu Citybus (4030-4036) z roku 2019.

Celkem se síť skládá z 16 linek:
1) městské (linky 1, 2, 4, 6, 7, 8, 9, 12, 17, 18)
2) příměstské (linky 11, 14)
3) sezónní (linky 15, 16)

Městskou dopravu v Safi provozuje společnost Vectalia od roku 2019. Kromě Safi provozuje Vectalia od roku 2018 městskou dopravu v Nadoru. Občas se tedy stává, že některé autobusy se prohodí mezi městy.

Zatímco v Nadoru jezdí stejně jako v Safi MAN Lion’s City (4101-4118?), MAN Lion’s Intercity (4200-4225?), Isuzu Citybus (4000-4016), tak mimoto zde jezdí také autobusy MAN TGE (4017-4023) a Scania Jaghri (4060-4089?) z roku 2010 s karoserií podobnou MANu. A právě jeden z těchto autobusů byl zachycen v Safi.

Do Safi přijíždí také 2x denně vlak z hlavní trati z Ben Guerir.

Vozový park:

MAN Lion´s City – 30 ks, od 2019
MAN Lion´s Intercity – 10 ks, od 2019
Isuzu Citybus – 7 ks, od 2019
MAN TGE – cca 1 ks, od 2024 (původně z Nadoru), vyroben 2022
Volvo B7R Hispano – cca 3 ks, od 2019 (původně z Nadoru), vyroben 2010

10. El Jadida

El Jadida je přístavní město na západě Maroka, kde žije přes 200 000 obyvatel.

Městskou dopravu zde provozuje společnost Equinox transport od roku 2013 po dopravci, se kterým město vypovědělo smlouvu kvůli neplnění závazků. V roce 2017 přibylo 20 nových autobusů, v roce 2021 dalších 6 ks a v roce 2022 celkem 29 autobusů Iveco Daily s karoserií BBC.

V autobusech je opět nefunkční klimatizace. Autobusy jsou částečně nízkopodlažní v zadní části. Se stejnými autobusy se potkáte například v Meknes.

Kromě mikrobusů jezdí v El Jadidě také vysokopodlažní Volva B7R Jaghri a to od roku 2013, jejich stav je velmi tristní. Obecně se cestující k vozidlům nechovají vlídné.

V provozu jsme je potkali pouze na lince č. 4, která vede na východ města. Mezi další linky jezdící po městě patří 2, 6, 7, 8, 14, 18, 19 a 20.

Jízdné stojí 5 MAD, tedy 12 Kč.

V El Jadida potkáte na autobusovém nádraží také pár postarších autobusů. Ty jezdí např. do Sidi Bennour nebo Casablancy.

Vozový park:

Volvo B7R Jagri – cca 10 ks, od 2013
Iveco Daily BBC – 55 ks, od 2017
Mercedes-Benz Sprinter – cca 5 ks

11. Benni Mellal

Beni Mellal je město ve středním Maroku pod horami, kde žije zhruba 200 000 obyvatel.

Hlavní linkou je zde jednička, která propojuje město od jihu na sever k univerzitnímu komplexu. Nasazovány jsou na ni 12 metrové vysokopodlažní autobusy Iveco EuroRider 27A Jaghri (ev.c. 413-421, 244-248) vyrobené v roce 2015.

V letošním roce byl vozový park v Beni Mellal obnoven celkem 20 novými autobusy MAN Jaghri (ev.c. 341-360). Městskou dopravu provozuje ve městě dopravce Karama bus na linkách 1-28.

Vozový park v Beni Mellal je zajímavý zejména díky autobusům Ashok Leyland, které používá pouze zmíněný dopravce. Jedná se o indické autobusy. Na fotografii vidíte hned 2 zástupce tohoto výrobce – Ashok Leyland Hamza po pravé straně a po levé straně Ashok Leyland CICB. V provozu jsou obdobné autobusy i v Taroudantu, kde provozuje MHD také dopravce Karama bus.

Celkem je tu v provozu kolem 40 ks autobusů Ashok (vyrobené od roku 2015), které jsou postupně nahrazovány MANy.

Ashok Leyland Vocabus. Jeden ze tří typů značky Ashok, který je nejvíce zastoupeny v Beni Mellal.

Jízdné vás vyjde na 3 MAD. Karama bus provozuje zdejší městskou dopravu od roku 2011.

Kromě autobusu Iveco a Ashok Leyland potkáte v Beni Mellal i tyto malé autobusu Isuzu v počtu cca 10 ks.

Stejně jako v jiných městech, i zde se u autobusu nepoužívá klima a nastupuje se předními dveřmi. Všechny autobusy jsou vysokopodlažní.

Vozový park:

Ashok Leyland (Hamza, CICB, Vocabus – cca 40 ks, od 2011
Isuzu – cca 10 ks, od 2011
Iveco EuroRider 27A Jaghri – cca 14 ks, od 2015
MAN Jaghri – 20 ks, od 2024

12. Settat

Settat je malé městečko se 150 000 obyvateli, kde zajišťuje místní dopravu na 4 linkách Lux transport, pro kterého je typická zelená barva. Tento dopravce provozuje městskou dopravu také Ouarzazate, Tiznitu a Ben Slimane. Setkáte se tu zejména s nízkopodlažními autobusy Volvo B7R Irizar Iria.

Páteří je zde linka 1. Na zbylých linkách 2-4 potkáte mikrobusy od Iveca.

Kromě autobusu Volvo B7R Irizar Iria tu potkáme také nízkopodlažní Scania Jaghri a vysokopodlažní Volvo B7R Tata Hispano, ty jsme ale během návštěvy neviděli. Na první fotografii můžete vidět Scanii Jaghri, jeden z nejtypičtějších autobusu v Maroku.

Vozový park:

Volvo B7R Irizar Iria – cca 5 ks
Scania Jaghri – cca 1 ks
Volvo B7R Tata Hispano – cca 1 ks
Iveco microbuses – cca 5 ks

13. Essaouira

Essaouira, která má zhruba 80 000 obyvatel, nemá městskou dopravu, ale za město odjíždí celkem 9 linek označených 1-9. Dopravcem je Lima bus, který dopravu v okolí zajišťuje od roku 2005.

Jedním z nejběžnějších autobusu jsou tyto Volva Iria. V provozu bych jich mělo byt 6-7. Jedná se o jediné nízkopodlažní autobusy.

Nejstaršími autobusy na linkách v Essaouire jsou tyto Volvo B7R ABG, které byly vyrobeny v roce 2006, být vzhledově vypadají o dost starší. V provozu jsou celkem 4 kusy.

Na linkách 1, 4, 7 a 8 potkáme mikrobusy značky Isuzu.

Isuzu Arinko ma dopravce celkem 6 ks, zbývající 2 ks jsou pak Isuzu Mini CICB.

Přestože mají zdejší autobusy klimatizaci, nefunguje a jezdí se s otevřenými okny a občas i dveřmi.

Na linkách 2, 3, 5, 6 a 9 potkáme standardní autobusy, na lince 5 občas i toto dálkové Volvo (nejspíše i jediné?) na rozdíl od příměstských, které byly představeny v předchozích příspěvcích.

Přitom tyto autobusy Iria a dokonce i vysokopodlažní Volva ABG byly dodány dopravci (pravděpodobně všechny jako ojeté) až koncem roku 2019 s tím, že provoz celkem 4 ks autobusu Volvo ABG a 6 ks Volvo Iria začal až začátkem roku 2020 (je možné že pouze 8 ks a zbylé 2 byly dodány později). Dopravce se na svých stránkách v té době prsil, jak jsou 4 autobusy vybavene klimatizací. Bohužel stejně jako v Agadiu ci Marakesi, nefunkcni.

Vozový park:

Volvo B7R ABG – 4 ks, od 2006
Volvo Iria – 6 ks, od 2020
Isuzu Arinko – cca 6 ks
Isuzu Mini CICB – cca 2 ks
Volvo coach – cca 1 ks

Další města

Mezi další větší města patří také Oujda (500 000 obyvatel), Tetuán (380 000 obyvatel) a Khouribgha (200 000 obyvatel), které jsme nenavštívili. Ve všech těchto městech jezdí pouze autobusy. MHD je v provozu také v Tantanu, Berkane (s ojetými Van Hooly), Fkih Ben Saleh, Taze, Laayoune (Západní Sahara), Quarzazate, Tiznitu, Ben Slimane, Taroudantu, Khenifře, Larache, Guercif a AlHoceima. Staré autobusy ještě z 90. let potkáme v Larache (mají být koupeny nové) a Guercif.

Zveřejněno: 21. 7. 2024
Návštěva Maroka: duben 2024
Autor: Martin Chour